Spill it! Jak říct taxikáři, aby nemluvil a další obyčejné věci k zamyšlení

Předmět: Jak říct taxikáři, aby nemluvil?

Když přijde na cestování taxíkem, máme každý svá velmi specifická traumata. Pár mých highlightů: Řidič, který otevřel okénko, jakmile jsem nastoupil, právě navoněný novým parfémem. Řidič, co poslouchal mé milované rádio Classic Praha, ale když mě přejel očima, přeladil ho na hudbu, co se poslouchá jen v posilovnách a i tam je na pováženou. Řidič, co poslouchal Country Radio, a když mě přejel očima, na nic ho nepřeladil. Anebo řidič, co byl takový kluk od vedle, pokud bydlíte vedle záchytky.

Žádné z traumat ale není tak časté jako řidič, co si chce povídat ve chvíli, kdy to jediné, co chcete poslouchat vy, je Reklama na ticho. Z pozice někoho, kdo si užívá chit chat asi jako planking, vás mohu ubezpečit, že neexistuje něžný způsob, jak někoho požádat, aby mlčel. O důvod víc, proč jezdit Liftagem, při jehož objednání můžete zvolit Tichou jízdu. Liftago se tím pro mě stalo zárukou ještě pohodlnějšího cestování. Už tak jsem ho měl rád za to, že jsem se v něm cítil bezpečně ve dne v noci bez ohledu na to, koho volím, odkud pocházím, jaký mám odstín pleti, sexuální orientaci anebo náboženské vyznání.

Upřímně? Své průšvihy s řidiči Liftaga bych napočítal na prstech jedné ruky někoho, kdo si už tři prsty uřízl na cirkulárce, a oba případy jsou léta staré. Navíc mě po zpětné vazbě aplikace s těmito řidiči už nikdy nepropojí. Jen by mě zajímalo, jestli to funguje oboustranně a jsem také na něčím ban listu. Anebo vlastně radši ne…

Předmět: Je ok odejít beze slova ze sociálních sítí?

Osobně jsem velkým fanouškem odchodů po francouzsku, platí to pro večírky a platí to i pro sociální sítě. Lepší, než sdílet post o tom, že s Instagramem nadobro končíte, jen aby vám o týden později při ranním venčení psa s hrůzou došlo, že nemáte jak ukázat světu, že dnes opět vyšlo slunce pouze pro vás. Jen se ujistěte, že máte své kontakty i jinde.

Předmět: Kabina jede dolů - do pekla

V návodech na obsluhu výtahu chybí bod, ve kterém se píše, že pokud vidíte někoho výtah dobíhat, jako projev vlídnosti můžete stisknout tlačítko s šipkami mířícími od sebe, aby se mu dveře nezavřely před nosem, ale jestli vás děsí zásah do intimní zóny, je ok stisknout tlačítko s šipkami k sobě. A necítit se provinile. „Peklo jsou ti druzí,“ napsal kdysi Sartre. A já mám za to, že kdyby Bůh nechtěl, abychom výtahem před druhými utíkali, tak tam to tlačítko nedá.

Předmět: Dýško kurýrovi z rohlíku

K ostatním se chovej vždy tak, jak si přeješ, aby se chovali oni k tobě. To se říká. Ale možná málo. V otázce spropitného kurýrovi z rohlik.cz je to dobrou odpovědí všem, kdo tápají, jestli ho dát nebo ne. Spropitné není pouze odměna, je to taky způsob, jak druhé straně beze slov sdělit, nakolik jste byli se službou spokojení. A to i v případě, kdy nedáte prakticky žádné: Stovka je docela štědrá, pětikoruna téměř agresivní, cítíte ten rozdíl?

Ještě se mi nestalo, abych byl s kurýrem nespokojený, takže se nebojím zadávat spropitné online už ve chvíli, kdy objednávku podávám. Kdo váhá, může dát dýško osobně. (Hodně štěstí s last minute hledáním hotovosti!) Celé kouzlo Rohlíku tkví v komfortu, kdy doslova nemusíte vytáhnout paty z domu, a já si myslím, že každý kurýr, který před mým domem nechá stát auto na blikačkách, protože v Praze prostě ve všední dny jen tak nezaparkujete, a vynese mi do třetího patra železnou zásobu ovesného mléka do kávy, si zaslouží metál.

Jednou jsem zapomněl dát spropitné při objednávce i osobně a mohu potvrdit, že víc pokusů člověk nemá. Maximálně můžete napsat hodnocení a omluvit se v něm. A pak mít stejně ještě dlouho černé svědomí. Pokud jde o pochvalu za dobře odvedenou práci, mám proto jeden jediný tip: Make. It. Liquid. Otázkou by nemělo být, zda dát dýško, ale v jaké výši. Kolik byste na místě kurýra očekávali vy?

Až budete mít odpověď, můžete se věnovat větším dilematům spojeným s nákupem na Rohlíku. Například: Minor Figures, či Oatly? To je to, oč tu běží!