Spill it! Co je o těhotenství dobré vědět dopředu a další obyčejné věci k zamyšlení

Předmět: 6 věcí, co je o těhotenství dobré vědět dopředu

Čtenářka v pátém měsíci těhotenství, kterou jsme v rámci našeho programu na ochranu svědků přejmenovali na Rosemary, píše:

1. „Všichni si najednou budou myslet, že je v pořádku sahat vám bez dovolení na břicho. Není.“
2. „Ale jestli vás něco bude štvát ještě víc, budou to lidé, kteří mají řeči typu ‚snad to bude kluk‘. A když to bude holka, tak co? Budete mým dítětem zklamaní?“
3. „Připravte se taky na hádání pohlaví. ‚Hm, to bude určitě holka, protože máš čistou pleť, já se v tomhle nikdy nepletu.‘ Dvě věci se takovým lidem musí nechat: Mají 50% šanci na to, že se trefí, a 100% šanci, že vás otráví.“
4. „Ostatní matky budou mít názor i na to, co v těhotenství dělat nebo nedělat, co jíst nebo nejíst, pít nebo nepít. ‚Když jsem byla těhotná já, tak jsem jen nepila alkohol a nekouřila, nevím, co je tohle za výmysly,‘ uslyšíte, až u stolu odmítnete mořské plody nebo tatarák.“
5. „Jen fakt, že čekáte dítě, ještě neznamená, že milujete děti, a když s nimi zrovna nejste, musíte o nich bez přestání a do úmoru žvanit.“
6. „A hlavně: Nestyďte se přiznat, že si těhotenství neužíváte. Víte, jak si teď užívám pátý měsíc? Nechci vás strašit, ale je to asi, jako bych se přejedla něčím hodně těžkým, když mám zrovna kocovinu, a taky jsem spadla ze schodů, takže mě bolí celé tělo a natekly mi nohy od kyčlí dolů.“

Předmět: Obhajoba Emily v Paříži

„Seriál Emily v Paříži byl přesně tím, co jsme potřebovali,“ míní čtenář, který se možná jmenuje Emil a možná ne, kdo ví, spíš ne, no a co… „Když 2. října 2020 vyšla první série na Netflixu, nabírala na obrátkách druhá vlna pandemie a s ní i klasická podzimní depka. V mém případě umocněná ještě nedávným rozchodem a poslechem alba Celibát od Katarzie minimálně třikrát denně. Ten pátek mám v mlze, takže se dá předpokládat, že jsem ho strávil ve společnosti červeného vína. Co si ale pamatuji přesně, byla následující sobota.

Začala nezvykle brzy. V pět ráno. Chvíli jsem se snažil ještě usnout, ale vínový opar již odezněl a mou hlavou se začaly honit všelijaké myšlenky. Abych je zahnal, pustil jsem si Netflix. Ihned na mě vyskočila nová show o holce z marketingu, která se z Chicaga přestěhuje do Paříže, kde jako Američanka zažívá kulturní šoky jak v pracovním, tak osobním životě. Kromě obligátních přestávek jsem dal celou první sérii ještě ten den. Byla to jedna z nejlépe strávených sobot toho roku. Seriálu všichni vyčítají povrchnost, stereotypy, nereálnost. Ale přesně to jsem já potřeboval! Bylo strašně fajn si od všeho na celý den odskočit do světa, kde prší pouze v případě, že je hlavní hrdinka smutná, všichni jsou oblečení od hlavy po paty do Chanelu a Dioru a do kanceláře chodí jenom proto, aby člověk mohl na oběd na zahrádku s výhledem na Eiffelovku, pakliže tedy nenahradil oběd cigaretou, aby mohl vymýšlet nové způsoby, jak nové kolegyni udělat ze života peklo.

Navíc to příjemné tempo 20minutových epizod, jež vám dává pocit, že ten čas vlastně až tak nemarníte. No, a taky Paříž! I přes dvě špatné zkušenosti tam chci díky seriálu opět vyrazit. Trochu mě mrzelo, že se mnou nadšení nikdo nechce sdílet. Neobměkčily je ani oči Lily Collins, ani úžasná módní přehlídka v posledním díle. Dokonce ani sexy francouzský kuchař, který chodí otevírat dveře zásadně bez trička. Opravdu je potřeba, aby každý seriál byl naučný, hluboký a změnil vám život? Opravdu je potřeba být neustále ve střehu a vstřebávat informace? Není! A přesně pro tyhle chvíle tady pro vás vždycky bude Emily v Paříži…

#justiceforemily P.S. Díval jsem se na ČSFD a seriál tam má celých 72 %! Tak že by to nakonec tak nepopulární názor nebyl?“ Člověk by neměl odsuzovat, co nezná, předsudky jsou projevem slušného chování asi jako kopanec do holeně. A potom – stejně jako třeba u vitaminů B12 nebo D, není deficit sexy francouzských kuchařů bez trička dobré brát na lehkou váhu. Teď mě prosím omluvte, jdu dát Emily druhou šanci. À la prochaine fois!