Sníte o životě na Bali? Pak je tohle přesně pro vás!

„Končím v práci a jedu na tři měsíce na Bali,“ zní jako zpráva, kterou by mohl pod tíhou povinností ve slabé chvilce napsat kdokoli z nás, ale moje kamarádka nepřeháněla. Do pár týdnů byla v oblacích, ze tří měsíců se stalo dvě a půl roku a zdá se, že se Anička – na dálku pracující Startup Operations & Marketing Manager – vrátit natrvalo jen tak nehodlá…

Proč ses vlastně rozhodla odstěhovat právě na Bali? 

Je mi blízká živelnost místního života. Jezdíš si po tropickém ostrově na skútru, vítr ve vlasech, slunce na obzoru i duši. Je to trochu pořád život na hraně. Málo pravidel a vše je možné, což s sebou samozřejmě nese i spoustu rizik, ale život mi tu připadá plnější, jasnější a svobodnější.

Jak vypadá tvůj běžný den? 

Miluju vstát po páté ranní, vzít prkno, sednout na motorku, jet na pláž a surfovat do východu slunce. Pak si dát cigárko s místními, cestou zpátky se stavit pro dobrou kávou, doma se osprchovat a sednout k práci, potkat se s kamarády… A večer se vrátit na pláž, když zapadá slunce, a dát si pivo.

Kde přesně žiješ? 

V městečku Cemagi, kousek od známějšího Canggu. Na Cemagi se mi líbí hlavně absenci turistů. Žijí tu jen místní a expati. A mám pocit, že snad úplně všichni ti expati jsou pejskaři. Je tu krásná pláž s vyhlášeným warungem, kam každý den chodí právě tahle pejskařská komunita společně venčit. Jinak tu člověk najde hlavně krásné stromy, rýžová pole, klid a pomalý život občas zpestřený hinduistickými ceremoniemi. A pak samozřejmě skvělé kavárny a bistra s famózní kávou.

Čím se nejvíce liší tvůj lifestyle tam od toho, jaký jsi měla v Česku?

V Česku jsem vstávala v nekřesťanskou hodinu za účelem dostavit se do kanceláře, usednout za pracovní stůl s výhledem na vlakové koleje a strávit tam osm hodin… a podstatný kus mládí. V šest večer jsem se poslední špetkou vůle dokopala k nějaké nezbytně nutné fyzické aktivitě, dokulila se domů, připravila si chleba se šunkou, protože nerada vařím, pustila Netflix a usnula.

Tady už v půl sedmé ráno sedím na prkně v oceánu a vyhlížím první vlnu. Ve větších městech, jako je Uluwatu nebo nedaleké Canggu, si můžeš zahrát padel, zaboxovat ve fight clubu, nebo zajít na jógu. A skoro každé místo na sport tam má i kavárnu, takže je ještě snazší propojit pohyb, práci a čas s přáteli do jednoho přirozeného rytmu dne.

V Evropě by tě to navíc stálo půlku nájmu a ledvinu… Moje produktivita je tu díky tomu všemu daleko vyšší. Místo prokrastinace u firemního kávovaru si užívám všech oblíbených aktivit, které mi dodávají energii a motivaci k životu.

Dejme tomu, že se na Bali přestěhuju taky. Co by mě podle tebe mohlo nejvíc překvapit?

Když je tu člověk dostatečně dlouho a má srdce a rozum na správném místě, dost možná se mu podaří prokouknout všechny kulisy a instagramové přeludy a poznat taky realitu života místních. Ta s sebou nese hodně krásy, syrovosti, ale taky krutosti a rozporuplného spirituálna. To opravdové „balijské duchovno“ má sice hodně životní moudrosti, ale stejně jako všechno lidské je plné paradoxů…

PS: Rituály ve vodopádech are not a real thing.

O tipy na svá oblíbená místa se Anička dělí v srpnovém Cosmopolitanu.