Rozhovor s Monikou Labossiere na téma etiketa

Pojem etiketa (z francouzského etiquette, lístek, štítek) znamená soubor pravidel zdvořilého chování ve společnosti.
komerční článek 16. července 2024

Archiv Monika Labossiere

Máte dojem, že něco takového patří minulosti? Nope! Oslovili jsme Moniku Labossiere, která etiketu studovala u nás i ve světě, a své poznatky dnes předává svým klientům, aby nám o moderní etiketě a o sobě prozradila něco víc.

1. Výraz etiketa má možná mnoho lidí podvědomě spojený s něčím „old schoolovým“. Mohla byste tento stereotyp zbořit a vysvětlit, co obnáší etiketa dnes – moderní verze 2024?

Samozřejmě, koncept etikety se v průběhu let výrazně vyvíjel a přizpůsoboval se změnám ve společnosti, technologiím a komunikaci. Ačkoli v sobě stále může nést určité konotace tradičních a formálních pravidel chování, moderní etiketa je spíše o respektu, vstřícnosti a efektivní komunikaci v různých kontextech. Moderní etiketa v roce 2024 je v podstatě o vytváření ohleduplného prostředí, ať už na internetu, v práci nebo ve společnosti. Klade důraz na pochopení a přizpůsobení vyvíjejícím se normám našeho rozmanitého a propojeného světa.  

2. Co by měl člověk vystudovat, aby se stal odborníkem na etiketu?

Měl by kombinovat formální vzdělání a praktické zkušenosti. Nejčastěji se setkávám s lidmi ze stejného oboru, kteří studovali ve Švýcarsku Institue Villa Pierrefeu nebo Minding Manners International v Londýně. Řekla bych, že se jedná o jedno z nejlepších vzdělání na západní etiketu, a i získáte zde i dostatečné množství informací o té ve světě. Je ale velké množství výborných škol a učitelů etikety po celém světě. Doporučila bych si vybrat podle oblasti etikety, ve které se chcete specializovat. Bude to etiketa celého světa nebo jen určitý kontinent? Budete se chtít soustředit na klasické stolování, pracovní etiketu nebo cokoli jiného? Poté bych doporučila cestovat, především v souvislosti se získáním zkušeností z první ruky, pochopením kulturních rozdílů a rozšířením profesních vztahů.  

3. Co konkrétně jste studovala Vy, jak dlouho a kde?

Moje cesta k etiketě začala během vysokoškolských studií, kde se vyučovala ve volitelných kurzech a sama jsem se začala v tomto oboru více vzdělávat. Později jsem se rozhodla začít etiketu studovat v profesionálních školách či od odborníků. Získala jsem tak certifikát mezinárodního poradce pro společenskou etiketu ve Velké Británii. Dále také certifikát z Americké školy Beaumont Etiquette od Myka Meier. V České republice mám titul Art & Management of Business Etiquette & Diplomatic Protocol: Tento certifikát Jsem získala pod vedením Elišky Haškové Coolidge, která působila v kanceláři pěti amerických prezidentů. Dále certifikát Master of Business Etiquette od Ladislava Špačka a dále několik specializovaných online certifikátů.  

4. Během studií a mnoha cest světem jste poznala kulturní zvyky a životní styl mnoha národů a kultur – která je Vám nejbližší?

Přestože miluji Česko a naše kultura je mi blízká, nejraději mám Japonsko. Úcta k ostatním je v japonské kultuře základní hodnotou. Odráží se to v jazyce, řeči těla i ve společenských vztazích. Pokora je v Japonsku velmi ceněna. Lidé často zlehčují své úspěchy a vyhýbají se chlubení. Tato skromnost je považována za způsob, jak udržet harmonii a respekt. Co se mi také velmi libí je úcta ke stáří, což mi v západních kulturách chybí.  

5. Myslíte si, že celková kultura života a chování dnešních mladých lidí upadá, nebo je tomu naopak, a mladí lidé mezi 17-35 lety se o etiketu ještě zajímají?

Zájem o etiketu a její dodržování mezi mladými lidmi nemusí nutně klesat, ale vyvíjí se. Zatímco některé tradiční formy etikety mohou být méně výrazné, objevují se nové formy uctivého a ohleduplného chování. Vnímání úpadku často závisí na tom, jakou optikou se na tyto změny díváme. Mladí lidé se učí, jak se chovat na sociálních médiích, včetně správného způsobu komunikace, sdílení obsahu a respektování soukromí ostatních. Profesní etiketa se musí stále dodržovat, každá firma má vlastní dress code (oblékání), způsob komunikace a chování. Přestože se vše mění a vyvíjí, tak se etiketa udržuje.  

6. Myslíte si, že Češi obecně znají, co je vhodné, a co nikoli, že jsme kulturní národ?  

Ano, určitě bych řekla, že jsme kulturní národ. Češi často dodržují standardy profesní etikety, zvláště v oblastech jako je obchod a diplomacie. Na svatbách, oslavách a jiných společenských akcích se obvykle dodržují tradiční zvyky a etiketa. S rostoucím cestováním jsou Češi více vystaveni různým kulturám, což rozšiřuje jejich pohled na rozdílné společenské normy. Obecně lze říci, že Češi mají dobré povědomí o tom, co je vhodné a co nikoli.  

7. Jaké je podle Vás největší faux pas proti etiketě, které se muž/žena mohou dopustit?

Záleží, v jaké jsme kultuře, ale řekla bych, že přílišná agresivita, nenabízení pomoci, ignorování kulturních norem. Osobně nemám ráda hrubé chování u stolu, například mluvení s plnou pusou jídla nebo přílišný hluk. Časté je nesprávné používání příborů. Řekla bych, že u některých faux-pas zaleží na úhlu pohledu. Například nás v Londýně učili, že šperky s diamanty se nosí až večer. Myslím, že dnes už není žádné faux-pas mít menší šperky s diamanty i přes den.  

8. A jaké bylo vaše největší životní faux-pas?

Bylo by faux-pas mluvit o mém faux-pas. Stalo se mi, ale poučila jsem se z něj. Všichni občas uděláme chybu, ale věřím, že dobrý úmysl je nejdůležitější.  

9. Pracujete i s významnými českým a světovými osobnostmi? Kterými?  

Pracuji s dohodou o mlčenlivosti, ale jedná se často o důležité lokální rodiny na Blízkém východě. V těchto rodinách pracuji také s dětmi, které učím západní tradice a zvyky. Poté se jedná často o podnikatele/podnikatelky, které cestují do Evropy/Ameriky.  

10. Jak přesně u vás probíhá konzultace/kurz etikety? Step by step… jak vlastně pracujete s klienty?

Co si odnesou?  Nabízím online konzultace a osobní. Nejčastěji se jedná o etiketu stolování, v tom v případě mám už předem domluvené restaurace se kterými spolupracuji a naše konzultace probíhá v restauraci. V této konzultaci probereme vše od oblékání, zasednutí ke stolu, stolování, chodů či vhodné konverzace. Vysvětlíme si tedy jak držet všechny druhy příboru, jak komunikujeme ubrouskem a etiketu pití alkoholu. Probereme tedy vše od vstupu do restaurace až po samotný odchod. Pokud se jedná o afternoon-tea lekce, tak si vysvětlíme vše ohledně historie, způsobu pití čaje a ochutnávání sendvičů s dezerty. V etiketě oblékaní zase probereme vše od 'Black Tie' po klasický 'Casual' dress code.  

11. Proč Vás to táhlo právě k tomuto oboru? Byla jste jako malá k tomu vedena rodiči, prarodiči, nebo to přišlo až později odjinud?  

Jako malá jsem se naučila základní pravidla slušného chování od maminky s babičkou. Dostala jsem první knížku o etiketě na základní škole, která byla od Ladislava Špačka. Tehdy jsem ale netušila, že by to mohla být i má profese. Při studiích na vysoké škole jsem si začala postupně dělat certifikáty o etiketě a zjistila jsem, že je krásné odvětví. S cestováním a žitím v různých zemích jsem začala poznávat nové kultury a zajímat se o etiketu více do hloubky.  

12. Váš největší světový vzor z oboru, historický, nebo současný?  

Mám moc ráda kolegyni v oboru Jamilu Musayevu. Díky ní se o etiketu zajímá více a více žen. Potkaly jsme se spolu v Emirátech na afternoon tea a je nesmírně vzdělaná, laskavá a inspirující žena.  

13. Kdybyste si mohla v celé historii lidstva vybrat období a místo, kam se podívat a chvíli tam žít, kdy a kde by to bylo?

Ráda bych se podívala do Francie za vlády Ludvíka XVI., jelikož za jeho vlády vznikla etiketa jako taková. Možná bych z tohoto období zase ráda utekla, ale bylo by fascinující vidět královský dvůr ve Versailles v této době alespoň na chvíli.  

14. Kolik je v ČR odborníků na etiketu? Je konkurence veliká? Mají klienti zájem?

Nepovažuji nikoho z kolegů za konkurenci, jsem moc ráda, že se tomuto oboru věnuje více lidí. Mám spíše přehled o světě, ale v České republice vím o několika odbornících, kteří učí a popularizují etiketu.  

15. Jako odbornici na správné chování Vás občas musí „bolet“ to, co vídáte kolem sebe. Jak se s přešlapy okolí vnitřně vyrovnáváte, máte tendenci dotyčné „nevychovance“ taktně upozornit, nebo je spíš nechat jejich osudu?  

Vnitřně mě zabolí hodně věcí, ale je to opravdu tím, že se tomuto oboru věnuji do hloubky. Nikdy bych ale na žádný '‘přešlap'' neupozornila mimo mé konzultace. Královna Alžběta II. byla známá tím, že na žádné chyby nikdy neupozornila. Důležité je, aby se s Vámi ostatní cítili dobře.

Objednejte si předplatné Cosmopolitan

Časopis Cosmopolitan
Předplatné