Proč si právě teď na Netfixu pustit Good Grief

Manželé Marc a Oliver, zdá se, mají všechno. Dokonalý vztah, dokonalé kariéry, dokonalé přátele, co se v dokonalých outfitech dokonale baví v jejich dokonale zařízeném londýnském domě. Dokud tedy Oliver nezemře při autonehodě a nezanechá za sebou kaskádu tajemství, na jaká by vás nepřipravila ani lásce věnovaná rubrika tištěného Cosmopolitanu. (A to je co říct.)

Navzdory těžkému tématu, jakým ztráta a zármutek jsou, působí film lehce a povzbudivě. Ostrovtipný Daniel Levy nejenže hraje Marca – hlavní postavu, ale taky snímek napsal a režíroval. A je to fantastický debut. Citáty z něj se vám vryjí do paměti a budete je chtít nosit na triku. Aspoň já je tedy na triku nosit chci.

Pár dalších důvodů? Oscar (postava Luka Evanse) je hot takovým tím způsobem, že jste rádi, že je pouze na obrazovce vaší televize a ne ve vašem životě, protože byste na terapii nemluvili o nikom jiném. Nenávidíte ho. A milujete to.

Rovnováhu pak udržuje další postava – Francouz, jehož jméno možná stejně jako já okamžitě zapomenete, ale odzbrojí vás tím, jak na rozdíl od Oscara dělá ve vztahu k Marcovi všechno správně. Navíc ho hraje jakbysmet hot Arnaud Valois. Já vím, já vím, na vzhledu nezáleží… Akorát že jo. (Představte si, že ho hraje Gérard Depardieu!)

Neméně charismatické jsou interiéry, které jako by vypadly z časopisu Architectural Digest, takže si budete ustavičně dělat mentální poznámky toho, co doma změníte. Ke konci filmu dospějete k rozhodnutí, že úplně všechno.

Co víc, notná část děje se odehrává v Paříži. (Říká se, že štěstí si za peníze nekoupíš, ale určitě se v luxusně zařízeném pařížském bytě a s tučnou sumou na účtu truchlí snadněji?)

Top je i vyobrazení squad goals. Přátelé snažící se Marca podržet v nelehké situaci totiž nejsou dokonalí. A díky bohu za to. Namísto toho, aby film jako spousta jiných dával laťku absurdně vysoko, hezky vykresluje, jak komplexní přátelství je, jeho světlé a stinné stránky.

Snímek vám taky něžně připomene pár starých pravd, co všichni známe, ale potřebujeme je občas i znovu slyšet – třeba že láska je komplikovaná a má víc podob než Madonna, anebo že kde něco končí, něco jiného (zpravidla lepšího) začíná. Třešinkou na dortu pak je, že ve filmu hraje taky teta Una z Deníku Bridget Jones. Jen tentokrát je silná a sexy a aspirativní a pasírování omáčky opravdu není na pořadu jejího dne.

Asi bych těch důvodů našel víc, ale už teď jsem vás od sledování filmu zdržel déle, než bych si přál, takže… Hezkou zábavu a kapesníky k ruce!