Kam zajít a co dělat v Ostravě

Co máš na životě v Ostravě nejraději?

Rozhodně komunitu lidí, kterou potkávám každý den, třeba u ranní kávy v mém oblíbeném PetPunku. Tam vznikl i nápad pořádat tzv. social runy – pravidelné společné ranní běhy zakončené snídaní. Oceňuju taky to, že má Ostrava velmi kvalitní kulturní a hudební zázemí. Ze široké nabídky bych ráda vypíchla galerii Plato v nově zrekonstruované budově bývalých městských jatek, alternativní hudební kolektiv Gin a Platonic a hudební uskupení Audio Video Bass.  

V Ostravě nežiješ celý svůj život. Proč ses do ní vrátila?

Hlavně kvůli práci. Také abych mohla vést filmový festival Ostrava Kamera Oko – to se z jiného města dělá hůře, než když jste tady. Kromě filmu, se věnuji také fotografii a interiérovému designu. V areálu Dolních Vítkovic, kde se mimo jiné nachází můj ateliér, jsem například navrhovala jógové studio Jogista.

Jaký máš dnes k městu vztah?

Můj vztah k Ostravě se stále vyvíjí podle toho, jak na sobě pracuje a jak se proměňuje, ať už architektonicky a urbanisticky, nebo tím, co nabízí pro všední život. V posledních letech třeba neskutečně ožila jeho gastro scéna.  

Podělíš se o pár tipů?

Na nejlepší kávu, ale také koláče na světě bych vás poslala právě do PetPunku, peče je tam úžasná Pawliczka. Na bohatou snídani pak musíte do bistra V Zahradní a na večeři do HogoFogo, které má tu nejútulnější zahrádku ve městě. Vždycky se tam cítím jako na dovolené. Na drink se chodí do Docku na Havlíčkově nábřeží, na koncerty do sousedního Provozu a za návštěvu stojí i síť kaváren Cokafe, která také přispěla k vysoké úrovní kávové kultury v Ostravě. Kdo má rád exotiku, nesmí vynechat asijský fastfood Maido v centru a Tsurí v Porubě. Na dvě deci chodím ráda do vinárny, která nabízí naturální vína, jmenuje se HokusPokus a je překvapivě dobře schovaná v blízkosti neurotické Stodolní ulice, která na svou proměnu k lepšímu stále ještě čeká. V letní sezóně ožívá i prostor ostravského výstaviště, kde funguje bar a kavárna Pavilon.

A když pominu jídlo, pití a kulturu, je Ostrava skvělá – k častému překvapení přespolních – v tom, že poskytuje velké množství přírody i hustou síť cyklostezek. A navíc je to z ní jen kousek do Beskyd.   

Čím je Ostrava výjimečná?

Už jsem to nakousla, my si třeba nesmírně ceníme její polohy. Trávíme spoustu času na horách a ty jsou od Ostravy vzdálené půl hodiny jízdy autem. Máme tak hodně možností, kde můžeme běhat, jezdit na kole nebo venčit naši sedmiměsíční fenku husky. A někdy nemusíme až do hor, Ostrava je vlastně obklopená přírodou. Směrem na Opavu leží Hlučínské jezero, tam se chodíme koupat a otužovat, u Frýdku-Místku je zase Olešná, další naše oblíbená vodní plocha.

A když není čas vyjet někam autem?

Pak stačí procházka podél Ostravice nebo v Komenského sadech neboli Komeňáku v centru města. O víkendu ideální místo na piknik s přáteli. A pak je tady ta druhá stránka Ostravy – historický kontext, hornictví, průmysl. I když Ostrava v tomto ohledu prošla výraznou transformací, areál Dolních Vítkovic je toho mimochodem názorným příkladem, je to stále něco, co zůstává uložené v DNA města a lidí v něm. V tom dobrém a někdy i v tom špatném. Je to něco, co vás prostě uhrane a stane se nevyčerpatelným zdrojem inspirace, úzkosti a radosti zároveň.

Je něco důležitého nebo zajímavého, co se podle tebe o Ostravě málo ví?

Snad úplně všechno! I když to lidem, kteří tady žijí, už teď přijde zvláštní, pro zbytek republiky je to někdy pořád jen to černé město na východě. Jenže to už dávno není pravda. Ostrava umí překvapit, když jí dáte šanci.