Kréta na pravou míru aneb Co jste o ní nejspíš netušili
Foto: Archiv Cosmopolitanu
Foto: Archiv Cosmopolitanu
Prázdniny jsou tady, a s nimi icestování po celém světě. Plánujete se vypravit někam, kde jste ještě nebyli, ale nevíte, co vlastně čekat? V novém seriálu jsme se zaměřili na oblíbené destinace, kolem kterých panují určité pověry a mýty a nechali jsme si je vyvrátit (a někdy i potvrdit) těmi, co v nich žijí nebo žili. Tentokrát jsme poprosili Luru Crowe, aby nám sepsala deset zajímavostí o Krétě, zemi, ve které několik let spokojeně žila.
Laura Crowe žila na Krétě více než čtyři roky a zamilovala se tam do lidí, přírody i jídla. Dodnes ji považuje za svůj druhý domov a každý rok na Krétu jezdí na hodně dlouhé dovolené.
Kréta je destinace snů pro road
trip. Největší řecký ostrov je jen
o kousek menší než Středočeský
kraj. Protože je ale úzký, dlouhý
a navíc hornatý, na jeho objevování
autem nebo na mopedu byste si
měli vyhradit nejméně týden. Jen
přejet z východu na západ vám
zabere pět hodin – a to ještě pokud
pojedete po severní straně, kde je
jediná dálnice. Na zbytku ostrova
se připravte na pomalou jízdu
nádhernou krajinou, kde budete
chtít za každou zatáčkou zastavit
a kochat se.
Kréťané jsou pohostinní způsobem,
který nám Čechům vyráží dech.
(Možná bychom se u nich mohli
trochu inspirovat?) Půjdete-li třeba
vesnicí a zeptáte se babičky na
cestu, s největší pravděpodobností
budete do deseti minut sedět
pod pergolou u ní na zahrádce
a popíjet kafe s domácí sušenkou.
A až budete odcházet, dostanete
s sebou navrch dvě tašky plné
domácích pomerančů.
Pozvou-li vás krétští kamarádi,
abyste si o víkendu zašli do taverny
na oběd, vyhraďte si pět až osm
hodin. Víkendová setkání probíhají
tak, že se objedná spousta talířů
doprostřed stolu a každý si z nich
po malých kouskách nandavá to,
na co má zrovna chuť. Takhle se
za hlasitého přiobjednávání všeho,
co na stole zrovna došlo, pomalu
„obědvá“ celé odpoledne, zatímco
víno teče proudem a konverzace
plyne většinou až do večera!
Na Krétě se snadno stane,
že přijdete do kavárny a obsluha
vám nese kafe dřív, než jste vůbec
stačili dosednout. V tom případě
se rozhlédnete kolem a na sto
procent někde v rohu uvidíte sedět
známého, který jej pro vás se slovy
„Kafe na mě!“ objednal, jen co vás
viděl vcházet do dveří. Očekává
se, že tuto pozornost příště oplatíte.
Nám taková zavázanost může být
nepříjemná, ale na Krétě se tak
udržuje pocit komunity a na konci
dne nikdo netratí.
O Kréťanech, respektive o Řecích
někdy kolují zvěsti, že jsou líní. Nic
nemůže být dál od pravdy. Nemálo
z nich pracuje po celý rok šest
dní v týdnu. Během letní turistické
sezony, která trvá v podstatě od
dubna do listopadu, je normální
pracovat i devět nebo deset hodin
denně sedm dní v týdnu. V mnoha
rodinných podnicích si vezmete
den volna, jen když potřebujete
něco nutně vyřídit na úřadě nebo
si zajít například k zubaři.
I když si pod Krétou představíte
hlavně slunce a koupání v moři,
vládne jí vítr. V červenci a srpnu
foukají ze severu větry nazývané
meltemi, které přinášejí suché
počasí a jasně modrou oblohu, ale
mohou trvat i několik dnů, zvlášť
pokud jste ubytovaní v severojižně
orientovaném údolí, jako je třeba
Čechy oblíbený Plakias. Zdánlivě
nekonečný fukot je třetí nebo
čtvrtý den dost úmorný. Abyste
se z větru nezbláznili, vyzkoušejte
starý trik námořníků: Zakryjte si
před ním uši! Třeba uvázaným
šátkem. Větry se často střídají
a někdy vane jižní scirocco, který
přináší horký vzduch ze Sahary.
Ten sice tolik nefučí, ale zase máte
pocit, že na celé vaše tělo někdo
nonstop míří obřím fénem.