Getty Images
Jistě to sama znáte. Někomu řeknete svou deepest darkest story s tím, ať to nikomu neříká. Ale do toho se klasicky nepočítá jeho BFF, její přítel, jeho kamarád, jeho nejlepší kámoška, její partnerka… A brzo to ví celá škola, město… No všichni. Proč ale máme potřebu mluvit o svých tajemstvích? Nebo hůř – o těch, která nám byla svěřena?
Běžný svět obvykle nefunguje jako v Elite, kde má každý druhý na krku vraždu a tváří se jakoby nic. In fact, tajemství se nejčastěji týkají výrazně méně závažných zločinů, jak zjistil psycholog Michael Slepian a jeho kolegové. Mezi ně patří lhaní, romantické touhy, nepravda o finanční situaci, sexuální chování (např. porno, fantazie) či uvažování nad někým, když je dotyčný stále ve vztahu. A lidé je ve skutečnosti neudrží tak často, jak si myslíte. Naopak, obvykle mají potřebu je s někým sdílet. Na základě zmíněné studie jej vyzradí minimálně jednomu člověku více jak 50 % lidí. Ale proč?
Podle Dr. Asima Shaha z Baylorské univerzity je jedním z důvodů to, že se jedinci chtějí s někým sblížit. Mají totiž pocit, že jim příběhy, za které se stydí, nebo jsou díky nim zranitelní, pomohou navázat a udržet blízký vztah s ostatními. Toto tvrzení dosvědčil i výzkum Stephanie Brownové, který ukázal, že sdílení s druhými zvyšuje u žen hladinu progesteronu. Ten mimo jiné podněcuje social bonding. A něco na tom asi bude. Jen si vezměte, jak si byly Prolhané krásky blízké. A to vlastně začalo tím, že měly společné tajemství – záhadnou A.
Je tu důvod, proč Super drbna vznikla již podruhé a proč je plátek lady Whistledown tak populární. Juicy drby nikdy neomrzí. Lidé touží po informacích, do kterých jim nic není a stejně tak rádi je předávají dál. Brownová ve své studii zjistila také to, že jakmile člověk nějakou svěřenou informaci vyzradí, vyplaví to v jeho mozku dopamin, neboli hormon, který je spojený s uspokojením. Jednoduše řečeno – nejen, že nás vždycky potěší někoho zdrbnout, ale navíc máme radost, že jsme se konečně zbavili tíživého břemena.
Pokud v sobě něco dusíme, cítíme se špatně, protože lžeme ostatním a vytváříme tam mezi námi nedůvěru. Náš mozek navíc nepřemýšlí nad ničím jiným, až si nakonec najde někoho, s kým se o to může podělit. Vypovídání se přátelům funguje mnohdy lépe, než nejdražší terapie světa. Skutečně. Dr. Shah zmiňuje, že těm, co jsou více upovídání, může nějaké tajemství neúmyslně proklouznout snáz. Ovšem ti tišší se s ním často trápí vnitřně, což u nich může vyvolat stres.
Co tedy s tím? Máte prostě vyzradit všechna tajemství, která v sobě nosíte? Of course not. Výzkumy ukázaly jako nejefektivnější způsob jejich zpracování vypsání se, například do deníku. Nebo pokud to člověk opravdu potřebuje někomu říct, má si vybrat někoho důvěryhodného, u koho má 100% jistotu, že se od něj tajná informace nedostane dál – například svého psa. Toho nebude ani tížit. Případně je také možné svým přátelům zkrátka říct, ať vám své dirty secrets nesvěřují, pokud je nebudete moct probrat s nikým dalším. A co dělat, když už vám něčí tajemství vyklouzlo? V nejlepším případě mu to řekněte. Ať alespoň ví, na čem je.
