Hostující šéfredaktor Jan Černý o březnovém čísle Cosmopolitanu

Co vám o sobě můžu říct, a co jiní nemůžou, je, že kromě těch všech superlativů o vlastní úspěšné značce, olympiádě, kolekci pro Expo, stáže ve Vuittonu a dalších stále dokola omílaných oslavných komentářů a výčtů (kterých si samozřejmě nesmírně vážím), je stejnou měrou důležité to, že mám i své strachy a neduhy. Nikdy nevím, jestli nová kolekce bude ještě vůbec někoho zajímat, denně bojuji s pracovní morálkou a svou leností a zrovna před chvílí jsem si opařil dlaň vařící vodou, takže úvodníkový text vzniká za doprovodu silné bolesti a zázvorového čaje, protože na mě možná opět něco leze.

Celé číslo je v podstatě takovou ódou na nový boyhood, kde se kluci nebojí být citliví a projevovat emoce, aniž by se vytratila jejich sexiness nebo „mužství“. Boyhood, ve kterém žiju. Ve speciálním březnovém talent spotlightu na str. 80 objevíte moje přátele, kteří tvoří výjimečné věci a zaslouží si podle mě stoupat ke hvězdám.

Jinak čistě holčičí beauty story jsme tentokrát pro změnu nafotili s Jan Boys, protože i muži mají své dny (a pupínky). Můj kluk Alex (love u!) zase prozradil svou fakt promakanou skincare rutinu a také vás provede Barcelonou s jeho POV.

A na co jsem extrémně pyšný, je, že se uprostřed magazínu po dlouhé době nachází rozkládací plakát Sofiana (love u too!) jako odkaz k začátkům amerického Cosmopolitanu pod taktovkou Helen Gurley Brown.

Zkrátka, we’re all mad about the boys.

Adélko, děkuji ti za tvoji nekonečnou důvěru <3