5 nejčastějších tarotových mýtů
Také se „bojíte" náročnějších karet?
Linda Vránová
29. března 2024
Foto: Archiv HMI
Čtení karet nebo jiné divinace se stávají čím dál oblíbenějším koníčkem a pro čím dál víc lidí je večer strávený s tarotem smysluplnější a kreativnější variantou než pasivní konzumace streamovacích služeb nebo scrollování na sociálních sítích. S kartářkami, orákuly, věštkyněmi a jinými vykladači osudu se v poslední době roztrhl pytel v reálném i virtuálním světě a není pochyb o tom, že tento ekosystém obývají poctiví profesionálové i drzí šarlatáni. A s tím jdou ruku v ruce mýty, které tento obor mezi nebem a zemí provázejí.
Mýtus 1: Existuje jen jeden správný výklad
Výkladů je bezpočet a neustále přibývají nové! Pokud někomu chcete něco sdělit, nezáleží vůbec na tom, jestli to zazpíváte, nebo mu to pošeptáte do ucha – důležitá je skutečnost, že byl vzkaz předán.
Mýtus 2: Kartářka musí být i čarodějka
Ano, mnohé kartářky mají silně vyvinutou intuici nebo pracují s energií pomocí rituálů. Některé možná opravdu dokážou kouzlit, kdo ví… Rozhodně však nemusíte cítit nedůvěru, pokud vstoupíte ke kartářce a v místnosti není temno, nemá před sebou věšteckou kouli a na rameni jí nesedí černá kočka. Takové propriety někdy dokonce můžou být spíš zbytečným divadlem.
Mýtus 3: Náročnější karty jsou „zlé“
Ničí osud se nenese jen ve znamení Šestky pohárů (Rozkoš) nebo karty Zamilovaných. A ten váš určitě není výjimkou. Karty, které hodnotíme jako těžké či temné, nám pomáhají zpracovat a pojmout i méně rozkošné stránky světa a nás samotných. Navíc záleží také na kontextu. „Pozitivní“ karty v ne příznivém postavení mohou popisovat větší nadělení než „negativní“ karty, jejichž poselství se naučíme přijmout, strávit a rozvinout.
Na druhou stranu ale platí i opak – žádný život (a tedy žádný výklad) není jen beznadějná temnota. Pokud vám kartářka předkládá samá fatálně apokalyptická vysvětlení, je možné, že se v jejích slovech odráží spíš její vlastní senzacechtivá mysl než vaše karty.
Mýtus 4: Čím komplikovanější výklad, tím je přesnější
Ptáte se na jednoduchou otázku a k rozkladu spotřebujete dvě třetiny karet v balíčku? Nenechte se zmást skromnými výklady s malým počtem karet: Často bývají nejpraktičtější, dávají odpovědi, které si lze srozumitelně přetlumočit, a nezamotáte se při nich do zbytečných vedlejších odboček, které vás jen odvádějí od jádra věci.
Mýtus 5: Na vaše karty nesmí nikdo jiný sáhnout
Je to čistě individuální rozhodnutí a skutečně existují kartáři, kteří si nepřejí, aby se jejich karet dotýkal kdokoliv jiný. Bojí se, že je oslabí, nebo naopak zanese nějakou „energetickou nečistotou“. Je-li tomu tak, nezbývá vám než to respektovat, moc smyslu to ale nedává. Pokud energie opravdu takto fungují, pak se „oslabené“ nebo „znečištěné“ karty dají zase nabít (třeba na sluníčku či v přírodě) a očistit (například pomocí vykuřovadel).
Pokud jste se sami pustili do čtení karet, pak vězte, že druhým pomáhá, když si kartu mohou osahat, zblízka prohlédnout a navnímat. Často díky tomu pochopí věci, které by jim jinak unikaly a možná ani váš sebelepší výklad by jim je nedokázal zprostředkovat.
