Pocity stresu a nejistoty k životu patří. Když ale úzkost přeroste v každodenní překážku, mění pravidla hry. A to i ve vztazích. Zatímco běžné obavy z první pusy nebo trapného ticha na rande většinou rychle odezní, u lidí s úzkostnou poruchou nejde jen o momentální nervozitu. Úzkost může ovlivnit jak komunikaci a vzájemnou blízkost, tak i to, jak člověk vnímá lásku a vztah jako takový.
„Když milujete někoho, kdo trpí úzkostí, vstupujete do vztahu nejen s ním, ale také s ochrannými vzorci, které jeho úzkost vytváří,“ říká terapeutka Carolina Pataky,Ph.D., zakladatelka LoveDiscovery Institute. To ale ještě neznamená, že by románek s někým, kdo prožívá úzkosti, nemohl fungovat. Právě naopak – s empatií, porozuměním a jasnou komunikací může vzniknout pouto, které je o to hlubší. Jak ale partnerovi pomoct, aniž byste se sami připravili o vnitřní rovnováhu?
Když úzkost ovlivňuje randění
Přestože úzkost u každého nevypadá stejně, obecně platí, že může výrazně ovlivnit to, jak člověk funguje v partnerství. „V partnerských vztazích se to může projevovat jako nízká tolerance k nejistotě, vnímání neutrálních situací jako hrozeb nebo zahlcení myšlenkami typu ‚co kdyby‘,“ popisuje Pataky. V praxi to znamená, že i běžné situace, které by jinému připadaly nevinné, mohou u partnera s úzkostí vyvolat silné napětí nebo vnitřní chaos. A právě blízký člověk (tedy možná právě vy) se pak často stává jeho hlavní oporou.
Podle Bree Jenkins, terapeutky ze společnosti The Gathered Life, pak může partner s úzkostí vyhledávat vaši blízkost jako záchytný bod. Někdy až přehnaně často. Tohle chování se obvykle přenáší i do společenských situací: partner může mít problém být plně přítomný, užívat si kouzlo okamžiku nebo se bojí zkoušet nové věci.
Někdy se však úzkost schovává za výkon. Podle Jenkins se v takovém případě projevuje jako perfekcionismus nebo sklony k přepínání se. Můžete si všimnout, že partner všechno přehnaně promýšlí, snaží se mít pod kontrolou každou maličkost a místo odpočinku se snaží úzkost zahnat tím, že „maká“ na maximum.
Budování vztahu po boku úzkosti
Ve vztahu s někým, kdo prožívá úzkost, může být snadné začít si určité věci vykládat špatně. Časté obavy byste si ale neměli automaticky vnímat jako známku nedůvěry nebo nedostatek lásky. „Jsou to projevy vnitřního systému, který se snaží vytvořit pocit bezpečí ve světě, který působí zahlcujícím dojmem,“ vysvětluje Pataky. Zároveň dodává, že pokud je úzkost dlouho ignorována, může do vztahu postupně přinést napětí, přehnanou kontrolu nebo emoční vyčerpání. Místo vyčítání je proto lepší vnímat ji jako něco, co vztah ovlivňuje zvenčí – jako „třetí prvek“, se kterým se dá pracovat, pokud mu oba partneři porozumí.
To ale neznamená, že je na vás, abyste partnera z jeho úzkosti „vyléčili“. I když ho milujete, nejste terapeut! Skutečná pomoc znamená i to, že ho jemně podpoříte v hledání odborné péče – ať už jde o terapii, medikaci nebo jiné formy podpory. Vztah s někým, kdo bojuje s úzkostí, může být hluboký a naplněný, ale vyžaduje hlavně upřímnou komunikaci, porozumění a zodpovědný přístup z obou stran.
Jak být partnerovi oporou?
Přestože vás spojuje vzájemná blízkost, některé situace mohou působit nečekaně napjatě, citlivě nebo prostě jinak, než byste čekali. Dobrá zpráva je, že láska a úzkost se nemusí vzájemně vylučovat. Níže najdete několik odborných tipů, které vám možná pomohou zvládat těžší chvíle, posílit vzájemnou důvěru a udržet vztah zdravý a stabilní.
Ujasněte si svou roli
V první řadě si připomeňte, že nejste terapeut a – pokud to není váš dětský sen – ani byste se jím neměli stávat. „Podpora partnera s úzkostí je o společné regulaci, ne o kontrole,“ říká Carolina Pataky a dodává, že „vaším úkolem není jeho úzkost odstranit, ale vytvořit prostředí, kde se cítí dostatečně bezpečně na to, aby ji zvládal“. Často stačí jen vaše přítomnost, trpělivost a ochota naslouchat, aniž byste měli potřebu problém vyřešit.
Mluvte spolu otevřeně
Komunikace je základ. „Když ve vztahu dojde k nedorozumění, je důležité, aby se k tomu oba partneři dokázali vrátit a mluvili o tom,“ vysvětluje klinická psycholožka a vztahová koučka Sheva Assar. Pokud partner cítí úzkost kvůli něčemu, co se přímo týká vás dvou, je důležité vytvořit prostor, v němž se nebude bát říct to nahlas. Pravidelná ujištění, třeba i v podobě jednoduché otázky „jak ti dnes je?“, pomáhají budovat důvěru a prohlubovat intimitu.
Potvrzujte pocity, ale nekrmte strach
Vaším cílem není říct partnerovi, že jeho obavy nejsou oprávněné, na druhou stranu je ale nemůžete ani slepě podporovat. Carolina Pataky radí, že se nejprve máte naučit zůstat sami při zemi, abyste se nenechali strhnout partnerovým sklonem ke katastrofickým scénářům. „Potvrzujte jeho pocity, aniž byste se s ním spolčili,“ radí s tím, že byste se měli snažit mluvit jemně, ale zároveň jasně. Lidé s úzkostí totiž často bývají velmi citliví na tón hlasu.
Stanovte si zdravé hranice
Podpora bez hranic není podpora, ale ztráta rovnováhy. Dlouhodobě je důležité, aby váš partner vnímal i jiné zdroje bezpečí než jen vás. „Být jediným zdrojem uklidnění partnerovy úzkosti není udržitelný plán,“ říká Jenkins. Když sami dáváte najevo, že se staráte o své duševní zdraví, můžete partnera přirozeně motivovat k tomu, aby udělal totéž.
A pamatujte: úzkost je poměrně běžný problém. Pokud se rozhodnete podniknout kroky k tomu, abyste se stali podporujícím, otevřeným a neodsuzujícím partnerem, pomůžete nejen svému protějšku – uděláte něco i pro samotný vztah. I když to občas není úplně snadné, vzájemné pochopení a zdravá komunikace vás může spojit víc než cokoliv jiného.







