Foto: GettyImages
Flirtování je forma komunikace. Dáváme jím najevo zájem a i když ho nejčastěji spojujeme s romantikou nebo partnerstvím, skrývá se v něm mnohem víc. Není to jen pár pohledů, hraní si s vlasy nebo smyslný hlas. Flirtujeme i v každodenních situacích – s baristou, kamarády nebo obsluhou v restauraci. Flirt je zkrátka všude a možná právě díky němu máme občas lepší den.
Děláme to všichni, i váš partner s tou barmankou pár týdnů zpátky. A ne, to nutně neznamená, že už o vás nemá zájem. Flirt je hra. A jak už víme, ty máme rádi. Kdybychom ho rozdělili na dvě hlavní kategorie, verbální a neverbální, došlo by nám, že připomíná dobrý tenisový zápas (nebo padelový, pokud chcete být trendy). Rychlé odpovědi, špetka nadsázky a konverzace, kde si jen vracíte rány. Znáte to? Ten oheň mezi vámi? Takzvaný banter.
Jak jednou řekl Matthew McConaughey: „Co dělá úspěšnou romantickou komedii, je vedle chemie dobrý banter.“ Mluvil o filmu Jak ztratit kluka v deseti dnech a měl pravdu. Tenhle typ komunikace, malé tenisové zápasy nebo jazykové paso doble, je v našich vztazích klíčový. Přináší zábavu, humor a testuje, jestli jste na stejné vlně.
Je to odlehčené, jako tanec, kde jeden vede a druhý se nechá vést, a možná i proto to funguje. Znáte to: když se vám někdo líbí a z konverzace se stane Sahara? Zatímco s někým, o koho vůbec nestojíte, hýříte vtipy? Proč je někdy mnohem snazší flirtovat neúmyslně než s jasným záměrem? A proč prostě nezkusit přestat tlačit na pilu? Bavte se. Nikdy nevíte, kam se to může posunout. Někdy máme ty nejlepší konverzace s úplnými cizinci, které už nikdy neuvidíme.
„The eyes, Chico… they never lie.“ Mám vůbec něco dodat? Toulavé oči a jemné pohledy. Trochu jako dva magnety místo zorniček. Tohle je chemie, vážení. Nebo fyzika, těžko říct. Možná je to právě to ono. Nestydatě se na někoho dívat, když víte, že kouká zpátky. (Kdyby ne, bylo by to trochu creepy.) Je to přece jen pohled… nebo ne? Oba o sobě víte. A oba to víte. Když se oči můžou smát, proč by nemohly flirtovat? Někdy oči opravdu nelžou.
Jako když se něco stane a vy se podíváte na tu osobu ve skupině, se kterou jste si nejblíž. Je to všechno jen řeč těla. Nemůžete ten moment zkazit slovy. Jen dva lidi na opačné straně místnosti. Je to takové otužování předtím, než do toho úplně spadnete. Je pro vás těžké od někoho odvrátit pohled? Doufejte, že vám osud pomůže. Nebo že je ten druhý statečnější než vy. A pokud vás někdo svléká očima… to už není flirt. To je pozvánka do ložnice.
A co vy? Umíte flirtovat? Baví vás to? Nebo vám to stejně jako mně jde jen ve chvílích, kdy to vůbec nebyl záměr? Není to vlastně příjemný způsob, jak si trochu zromantizovat život?
Chodící moodboard, co neumí nic nedělat. Fotografka a módní enthusiastka, co ocení dobrou kávu a matchu.
