Foto: GettyImages
Teorie citové vazby, známá také jako attachment theory, se v posledních letech stala oblíbeným tématem vztahového TikToku. Najednou všichni víme, jestli máme úzkostnou, vyhýbavou, nebo bezpečnou citovou vazbu. A přestože nám znalost vlastního stylu může pomoci pochopit naše chování ve vztazích, neměla by se stát univerzální výmluvou pro všechno, co děláme.
Úzkostná citová vazba dokáže i z úplně obyčejné situace vytvořit pořádné vztahové drama. Stačí, aby vám někdo neodepsal dostatečně rychle nebo aby zpráva působila trochu chladněji, a najednou začnete přemýšlet, jestli se něco nestalo. Jestli jste neudělali něco špatně. Nebo jestli se náhodou neblíží konec vztahu.
Podobné obavy přitom můžete zažívat i ve vztahu, ve kterém vám druhý člověk pravidelně dává najevo náklonnost a podporu. A přestože jsou vaše pocity skutečné, neznamená to, že za jejich zvládání musí nést odpovědnost někdo jiný.
Právě v tom spočívá zásadní rozdíl mezi tím, co cítíme, a tím, jak se kvůli svým pocitům chováme k ostatním.
Podle klinické psycholožky Rachel Rengifo jsou styly citové vazby užitečným nástrojem, který nám pomáhá lépe porozumět vlastnímu chování. Neměli bychom je ale používat jako nálepku, která nás jednou provždy definuje.
„Styly citové vazby jsou skutečné a je důležité jim rozumět. Jsou ale také mnohem komplikovanější než pouhé zařazování lidí do kategorií,“ vysvětluje odbornice.
Pokud vám například člověk, se kterým jste ve vztahu, několik hodin neodepisuje, je pochopitelné, že můžete cítit nejistotu. To ale neznamená, že je v pořádku posílat desítky zpráv, kontrolovat něčí polohu nebo druhého bezdůvodně obviňovat z nevěry.
Stejně tak vyhýbavý styl citové vazby automaticky neospravedlňuje ghosting nebo ignorování potřeb druhého člověka. Pochopit příčinu svého chování totiž ještě neznamená, že je takové chování zdravé.
Co tedy dělat, pokud u sebe podobné vzorce rozpoznáváte? Především o nich mluvit. Nemusíte druhému předkládat kompletní psychologickou analýzu svého dětství. Stačí vysvětlit, co ve vás některé situace vyvolávají a co vám pomáhá cítit se bezpečněji.
Je naprosto v pořádku požádat o podporu nebo ujištění. Není však fér očekávat, že se druhý člověk bude neustále přizpůsobovat vašim obavám tak, abyste nikdy nemuseli zažít nepříjemné emoce.
Podle Rengifo by nám znalost vlastního stylu citové vazby měla především pomoci lépe komunikovat a společně hledat způsoby, jak zvládat náročné situace. Protože zdravý vztah není o tom, že jeden člověk neustále uklidňuje druhého, ale o vzájemném pochopení a ochotě pracovat na sobě.
Úzkostná citová vazba totiž může vysvětlovat, proč se ve vztahu bojíte. Neměla by ale rozhodovat o tom, jak se budete chovat k člověku, kterého milujete.
