Martin Ehmele a Vince Bennett za zavřenými dveřmi
Foto: Archiv páru
Foto: Archiv páru
Třiatřicetiletý influencer Martin Ehmele a stejně starý Vince Bennett, managing partner v komunikační agentuře, jsou spolu už 13 let, z toho 3 roky svoji. Žijí ve Vídni se dvěma psy, čtrnáctiletou čivavou Amy a asi osmiletou Habibi – španělským galgem, co si vzali z útulku před dvěma a půl lety. Připraveni nahlédnout do zákulisí jejich vztahu?
M.: Poprvé jsme se potkali virtuálně přes Skype. Seděl ve svém studentském pokoji ve Vídni a já si ze všeho nejdříve všiml jeho krásných očí a cool, neobvyklého výrazu. I jeho hlas mi byl moc příjemný, působil sexy. Když jsem pak přijel na vídeňské hlavní nádraží, abychom se setkali, okamžitě jsem šel do kolen z jeho rošťáckého, roztomilého looku. Akorát si obarvil vlasy na blond a měl na sobě super skinny džíny s pruhovaným topem. Vypadal jako oživlý Petr Pan.
V.: Říkal jsem si, že je „cool kid“, vyzařovala z něj vřelost a hloubka.
M.: Že by pro mě udělal cokoliv, dal stranou svoje touhy a cíle, abych mohl dosáhnout já svých. A že jsme na sebe napojení na velice neobvyklé úrovni, skoro jako dvojčata. Je mou kotvou, dává mi pocit bezpečí i v těch nejtěžších časech.
V.: Jak moc je nohama na zemi a skromný.
M.: Dává ze sebe ve vztazích příliš, i když z toho nedostává nic zpátky. Má tendenci dovolovat, aby ho druzí využívali.
V.: Umí být tím nejnesnesitelnějším spolubydlícím pro člověka, jako jsem já, který mám zjevně obsedantně kompulzivní poruchu.
M.: Myslím, že by si vybral nějaký nekonvenční, gender-neutrální brnad, jako je Eckhaus Latta.
V.: Dovedu si představit, že by měl sám potíž na tuhle otázku odpovědět. A já taky. Ale ve jménu tohohle cvičení: Salt Murphy.
M.: Salt Murphy.
V.: To bych raději chodil nahý, než nosil jednoho designéra každý den celý den! Ale kdybych musel: Eckhaus Latta. Jejich oblečení je cool a pohodlné.
M.: Občas si vezmu jeho korektor. Pravdou ale je, že jinak téměř všechny produkty sdílíme, ať už jde o parfém, vlasovou nebo pleťovou péči. To samé platí pro oblečení – těžko o něčem říct, že je to moje nebo jeho.
V.: Kartáček na zuby. Já vím, hnus! Nic jiného krást nepotřebuju, protože se o zbytek většinou dělíme.
M.: Mluvte spolu. Řekněte si, co máte na mysli. A pokud se v daleké budoucnosti nevidíte jako dva důchodci, kteří jsou pořád spolu, pak pro vás partner není ten pravý.
V.: Ať už je to partner nebo kamarád – nechte je být. Tím myslím nenahánějte je, netlačte na pilu. Dejte jim prostor, aby si mohli dělat to svoje.
M.: „Udělejte se vzácným.“ To mi připadá naprosto směšné, předstírat nezájem nebo hrát, že jsem vytížený, abych byl pro někoho zajímavějším. To mě odpuzuje. Pokud mám zájem, odpovím hned a nehraju hry.
V.: Nevěřím na kompromisy. Neočekávám od svého partnera, že bude šťastný jenom napůl, stejně jako nechci být šťastný jenom napůl já.
Více otázek na tělo a odpovědi Martina s Vincem najdete v zářijovém vydání Cosmopolitanu.