Foto: Archiv páru
Měli vizi dokonalého útočiště a proměnili ji v realitu. Jejich House Oskar – ležící na okraji jihočeské vesnice Kamenná Lhota, pouhou hodinu a půl jízdy od Prahy – je jedním z těch vzácných míst, která vám okamžitě dávají pocit, že na nich je svět ještě stále v pořádku. Jasně, že nás zajímalo, jací jsou za zavřenými dveřmi.
Architekt Jan Žaloudek (41) a jeho žena Jolanta Trojak (49), spisovatelka a historička umění, vyplnili náš dotazník, aniž by znali odpovědi protějšku…
Jolanta: Bylo včera. Strávili jsme skoro pět hodin v okolí Pražského hradu, ke kterému máme silnou citovou vazbu – před čtyřmi lety jsme se vzali v zahradách Šternberského paláce. Začali jsme ledovým filtrem na terase Myšáka, pak si prohlédli novou expozici asijských sbírek v Národní galerii a den zakončili obědem, sklenkou vína a procházkou Hartigovskou zahradou. Přesně tohle na životě s Honzou miluju. I obyčejná procházka po Praze se s ním často promění v malou dovolenou.
Jan: Začalo to jako krátká sobotní vycházka na Pražský hrad, kde jsme před čtyřmi lety měli svatbu. Nakonec z toho bylo rande co se protáhlo na 5 hodin. Dali jsme si kafe v cukrárně Myšák a potom strávili krásné dvě hodiny na výstavě Umění Asie v Salmovském paláci. Následoval oběd ve stejné kavárně a pak objevování skrytých zákoutí Zahrad pod Pražským Hradem.
Jolanta: Posledních pár let děláme jedno velké rozhodnutí za druhým. Jedním z největších bylo navrhnout a postavit House Oskar. Jeho úspěch nás přivedl k založení Studia Oskar, kde propojujeme moje zkušenosti kurátorky a historičky umění s Honzovým architektonickým vzděláním. Vedle architektury a interiérů chceme postupně rozvíjet i vlastní značku a přenášet atmosféru House Oskar do každodenního života.
Jan: Založit společně Studio Oskar, které se věnuje architektuře, interiérovému designu a umění. Ten potenciál se kolem nás vznášel už dlouhou, ale tohle léto jsme se rozhodli spojit svoje schopnosti dohromady a začít tvořit pod společnou značkou.
Jolanta: Honza je láskyplný muž, který komplimenty nešetří. Nejvíc to ale vidím na tom, jak přirozeně posiluje sebevědomí naší dcery. Nikdy nezapomene říct, jak jí to sluší nebo jak je na ni pyšný.
Jan: Že se mě povedlo skvěle přidělat sušák na prádlo u nás v House Oskar.
Jolanta: Na Honzu jsem hrdá vlastně pořád. Obdivuju jeho smysl pro krásu, rozhled i hodnoty. Baví mě, že je v pravém slova smyslu světoobčan, který se stejně přirozeně pohybuje po Manhattanu jako v kostarické džungli. Inspiruje mě jeho otevřená mysl, zvědavost, široké srdce i zdravé sebevědomí.
Jan: Když se Jolanta dokázala postavit věcem a lidem, kterým by v životě dříve spíše ustupovala
Jolanta: My už se moc nehádáme. Pokud nějaká hádka vznikne, jde většinou o banalitu a nikdy v ní nezůstáváme zbytečně dlouho. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že na to prostě není čas.
Jan: Většinou se hádáme kvůli drobnostem. Naposledy například o to, jestli půjdeme příští rok zase na půlnoční do Katedrály svatého Víta. Mě se moc nechce…
Jolanta: To nás teprve čeká. V září se společně poprvé chystáme do Japonska.
Jan: Naše první pracovní cesta se Studiem Oskar do Kodaně na 3daysofdesign. Měli jsme možnost poznat osobně architekty, designéry a výrobce našich oblíbených produktů.
Jolanta: Fail už nevnímám jako fail, ale jako zkušenost, kterou se snažím nehodnotit. Nikdy totiž nevíte, jaké nové možnosti vám zdánlivý neúspěch přinese. Mně se to v životě potvrdilo už mnohokrát.
Jan: Porouchané auto na cestě na taneční představení naší dcery Stelly. Museli jsme se rozdělit a nakonec jsme vystoupení stihli včas díky pražskému metru.
Jolanta: Včera večer před usnutím.
Jan: Když se mě povedlo zkomolit jméno slavné americké herečky s tradičním českým ženským jménem – Zdendaya.
Jolanta: Honzův „love language“ je vaření, takže dnešní snídaně.
Jan: Jolanta je skvělá a milující žena, která nešetří projevy lásky a proto ji taky miluju. Takže ten poslední byl asi před hodinou…
Spisovatel se syndromem podvodníka, latentní florista, extrovertní introvert, milovník kávy a časných rán.
