Foto: GettyImages
Nevím přesně, jaká celebrita to byla, nevím vlastně ani, v jakém kontextu to bylo, každopádně v jednom rozhovoru řekla, že flirtování umřelo. Že už nikdo neflirtuje. Že to vlastně už ani pořádně neumíme. Udržet pozornost na tom jednom člověku. Oční kontakt a všechny ty srandy okolo. Kousání se do rtů a potutelný úsměv, o kterém vypráví nejedna online podívka. Že se už nestává, že by jen tak někdo za někým jen tak přišel. Že nesebereme odvahu, prostě vstát z místa, pokořit svoje nervy a vystřelit svůj Cupidův šíp.
Asi se tu až moc často vracím k filmům jako k referencím. Možná je to zaviněno tím, že jsem dospěla do doby, kdy se všichni schováváme za telefony jako za osobní štít. Hlavně aby mě nikdo neviděl tady stát samotnou. Jediné oslovení, kterého se pak dočkáme, bude pravděpodobně na Příkopech a na 90 procent se nebude jednat o potenciální rande, ale o social media anketu. Teď přeháním, ale to se opravdu nikdo nepotkává v reálném životě? Ne přes přátele, ne přes známé, ne přes práci, ne přes dating apps a running kluby nebo prostě místa, kde je nějaká záminka s někým mluvit. Ale jen tak v baru. Jako za starých dobrých časů. Neplánovaně. Tak, jako by se zastavil čas.
Staré hollywoodské meet cute, které se vlastně nikdy nedočkalo překladu do češtiny. Osudové setkání, které začne v prvních 20 minutách filmu a u kterého víte, že to bude bolet.
Nezoufejme, co nám nedoručí naši spoluobyvatelé, zvládnou cizinci. Jejich randicí a flirtovací kultura je totiž někde úplně jinde. Pro ně je flirtování denní chleba, možná taky od nich nebereme (občas) takzvaný catcalling jako urážku.
My Češi jsme asi studený čumáci, když přijde na romantiku. Lásku ukazujeme hokeji a pivu nebo když někdo pustí „Proklínám“ Janka Ledeckého na zábavě chvilku před půlnocí. Občas ještě při Lucii a „Chci zas v tobě spát“, což mě přivádí k tomu, kdy mi táta pouštěl nejlepší ploužák jeho mládí, jak tu písničku sám nazval. To bylo to ono. Jako by ten pomalej tanec byl receptem na to někoho sbalit. Mimochodem, kdy jste naposledy tančili ploužák?
V téhle době se už asi opravdu neflirtuje z obličeje do obličeje, ale přes display. Musíte ovládat emotikony, gify i slang. Doufat, že ten druhý tu zprávu čte ve stejném tónu, jako jsme ji zamýšleli, a že ten špatný pravopis, který občas všichni máme, neubírá na charismatu, který má člověk v realitě. Musíte mít ostré věty místo očního kontaktu. Banter a hbité prsty, aby ten druhý dříve neusnul, než mu stihneme odepsat. O to horší je, když všechny ty představy, které si děláme v hlavě, diametrálně odráží to, že ten člověk vůbec není takový, jaký se zdál. Má jinou energii. Vtipálek po zprávách, uzlík nervů vedle vás, když si berete kávu. Copak toho jako společnost chceme moc? Prodávej doopravdy to, co nabízíš, ne?
Ale ono to tak lehký nebude. Při hodinové exkurzi, kterou jsem si po letech udělala na Tinderu, mi každý druhý profil tvrdil, že jsem přesně to, co ten druhý hledá. Jako bych byla USB-C. Ideální match na všechno, zvládnu nabít telefon i tyčový mixér. Děkuju, aplikace. Druhá věc, která mě trkla, byla, jak moc hezkých a kvalitních fotek ti kluci mají. Perfektní mirror selfie, západ slunce a nonšalantní póza u romantické večeře. Je tohle nový způsob flirtování? Nastavit svůj dating profil, jako bychom na tom rande už byli? Já čekala profily, co mají v ruce ryby, nikoliv fotografie, za které by se nemusela stydět kdejaká instagramová modelka.
I přes tohle všechno to vidím pozitivně. Biologicky se jako lidé sdružujeme. Neumíme bez kontaktu žít, a ačkoliv to neznamená, že budeme muset sbírat odvahu a jen tak k někomu dojít, rozhodně můžeme říct, že se k flirtování budeme muset vrátit v momentu, kdy budeme chtít někoho vidět naživo. A bude to těžký (a možná i trapný).
Jak by taky nemohlo? Někdo, kdo chápe, že oba kroužíte kolem horké kaše a pomalu čekáte, kdo z vás udělá první přešlap. Kdo se podívá o vteřinu déle, než je společensky bezpečné. Kdo řekne něco, co se dá pochopit dvěma způsoby, a pak bude předstírat, že to tak vůbec nemyslel.
To je flirt. A je to něco, co si klikne, pokud si to kliknout má. Humor se naučit nedá. Chemii na sebe nenaneseme jako parfém a už vůbec si nemůžeme vybrat reakci někoho dalšího. Možná se v téhle době zdá sociálně nepřijatelné být drzý. Ale možná je ta drzost právě to, co nám ve flirtu chybí.
Chodící moodboard, co neumí nic nedělat. Fotografka a módní enthusiastka, co ocení dobrou kávu a matchu.
