Když řeknete ano, přestože nechcete
Sexuální a vztahová koučka Mariàn Martínez ze Smile Makers tohle chování pro Cosmopolitan UK popisuje jako konsenzuální sex bez vlastní touhy, tedy člověk s ním souhlasí, protože chce udělat partnerovi radost, vyhnout se odmítnutí nebo předejít konfliktu.
Podle jedné z citovaných studií 34 procent lidí v dlouhodobých vztazích uvedlo, že mají sex proto, aby potěšili partnera, zatímco 14 procent tak činí ze strachu z negativních následků. Nedávná studie publikovaná v časopise Journal of Sex and Marital Therapy navíc zjistila, že ženy ve vztazích, které dlouhodobě pociťovaly nízkou sexuální touhu, měly i tak sex v průměru dvakrát až třikrát měsíčně.
Samotný sex bez okamžitého pocitu touhy ale nemusí být problém. Terapeutka Lucy Frank upozorňuje, že ve vztahu někdy člověk zvolí intimitu jednoduše proto, že ví, že mu bude příjemná, nebo protože chce posílit vzájemné pouto. Spontánní vzrušení nemusí být vždy prvním krokem.
Potíž přichází ve chvíli, kdy se sex začne používat jako nástroj k řešení partnerových emocí, k odvrácení konfliktu nebo jako způsob, jak vztah udržet pohromadě.
Když se intimita promění v povinnost
Jakmile člověk začne sex vnímat jako oběť, může se změnit i jeho vztah k vlastnímu tělu a touze. Místo potěšení se dostaví pocit povinnosti, odpojení od vlastních sexuálních reakcí nebo dokonce úzkost z toho, že bude k sexu znovu tlačen.
Vzniká tak začarovaný kruh. Jeden partner se cítí odmítnutý, když k sexu nedojde, zatímco druhý pociťuje tlak. Aby ho zmírnil, na sex přistoupí, ale protože ho prožívá jako povinnost, jeho touha může ještě více klesnout. Příště tak přichází ještě větší tlak a ještě menší chuť.
Za tím vším může stát nevyřčená představa, že ve vztahu existuje určitá sexuální povinnost nebo že by partneři měli mít sex s určitou frekvencí. Jenže očekávání se snadno mění v tlak a tlak jen zřídka vede ke skutečné touze.
Touha nemusí přijít jako první
Řešením proto nemusí být hledání odpovědi na otázku, jak často by spolu partneři „měli“ mít sex. Mnohem důležitější je zjistit, co každému z nich pomáhá cítit se otevřeně intimitě a touze.
U některých lidí totiž touha nefunguje spontánně, ale spíše reaktivně. Může se objevit až ve chvíli, kdy přijde uvolnění, dotek, náklonnost nebo pocit příjemného spojení. To, že člověk necítí vzrušení hned na začátku, proto ještě nemusí znamenat, že po blízkosti vůbec netouží.
Stejně tak je užitečné poznat vlastní „akcelerátory“ a „brzdy“ touhy. Zatímco někoho může vzrušovat především náklonnost a emoční spojení, jiný potřebuje novost, erotické napětí nebo pocit, že je žádoucí. Na opačné straně pak mohou stát stres, vyčerpání, nejistota ohledně vlastního těla, zášť, některé léky či hormonální změny a samozřejmě také problémy ve vztahu.
Když se libida nepotkávají
Rozdílná míra sexuální touhy je ve vztazích poměrně běžná. Problém proto není nutně v samotném rozdílu, ale v tom, jak s ním pár zachází. S rozdílným libidem se nejlépe vyrovnávají páry, které místo klasického kompromisu staví na spolupráci, přijetí a pocitu emočního bezpečí. Cílem není situace, kdy jeden partner neochotně souhlasí se sexem a druhý neochotně přijímá odmítnutí. Důležité je vytvořit prostředí, ve kterém mají oba skutečnou volbu a stejně bezpečné jsou odpovědi.
Pomoci může také otevřený rozhovor o tom, co pro každého sex vlastně znamená. Může jít o potěšení, pocit spojení, ujištění, uznání, vzrušení nebo třeba způsob, jak se zbavit stresu. Jakmile partneři pochopí, jakou roli intimita v jejich vztahu skutečně hraje, mohou snáze hledat jiné způsoby, jak si některé z těchto potřeb navzájem naplnit.
Mercy sex není totéž co plánovaná intimita
Důležité je odlišit „mercy sex“ od takzvaného udržovacího sexu. V obou případech může být přítomná situace, kdy se člověku zrovna spontánně nechce, rozdíl ale spočívá v přístupu a vzájemné dohodě.
Udržovací sex může znamenat, že si pár vědomě naplánuje čas na intimitu, aby ve vztahu udržel blízkost a prostor pro sexualitu. Může jít o konkrétní den nebo čas, případně o vlastní rituály, které pomohou vytvořit správnou atmosféru. Oba partneři přitom vědí, že touha nemusí přijít sama od sebe a že na ní někdy mohou společně pracovat.
„Mercy sex“ naopak vzniká tam, kde jeden z partnerů na sex přistoupí především proto, aby zabránil hádce, nezklamal druhého nebo naplnil očekávanou frekvenci sexu. Chybí zde především otevřená komunikace o tom, co oba skutečně chtějí a jak se při intimitě cítí.
Rozdíl tedy neleží jednoduše v tom, jestli člověk měl sex v okamžiku, kdy necítil spontánní touhu. Klíčové je, proč řekl ano a jestli se přitom cítil skutečně svobodně.
