Gen Z ženy se častěji méně identifikují jako heterosexuální, u mužů se toho tolik nemění

Nejnovější studie zkoumala, zda se mladé ženy a muži mění podobným způsobem ve třech rovinách sexuální orientace, a to v sexuální přitažlivosti (koho člověk vnímá jako potenciálního partnera), v sexuálním chování (s kým skutečně navazuje kontakty či vztahy) a v sebeidentifikaci (jak svou sexualitu sami označují). Výsledky ukazují, že u žen a mužů jsou rozdíly docela velké. Zajímavostí je že rozdíl mezi pohlavími se přitom netýká jen toho, kdo se hlásí k LGBTQ+ identitě, ale i toho, jak se posouvají hranice samotné heterosexuality, popisuje The Converstation.

Ženy ženám

Výzkumníci z Binghamton University tento trend sledují od roku 2011 a jejich nejnovější studie zkoumala sexuální přitažlivost, chování i sebeidentifikaci u přes 10 000 studentů newyorských veřejných univerzit v letech 2011–2026.

Data ukazují, že podíl žen hlásících se k výlučné přitažlivosti k mužům soustavně klesal, a to z asi 78 % v roce 2011 na 51 % v roce 2026. Podobně vzrostl podíl žen bez výlučně mužských sexuálních partnerů (z 8 % na 35 %) i podíl těch, které se neoznačují jako výlučně heterosexuální (z 18 % na 44 %). Nešlo přitom hlavně o přechod od mužů k ženám, ale o rozprostření odpovědí po celé škále přitažlivosti.

U mladých mužů se toho naproti tomu moc nezměnilo, kdy podíl těch, kdo hlásí přitažlivost k ženám, zůstal téměř stejný (14 % v roce 2011, 13 % v roce 2026), a to jak v přitažlivosti, tak v chování i identitě. 

Covid za to nemůže

Za trendem nestojí covidové lockdowny, jak se někdy spekulovalo. Odklon žen od výlučné heterosexuality byl patrný už před rokem 2020 a pandemie ho jen krátkodobě zesílila. Autoři tento posun dávají do souvislosti s feministickým pokroke. Hlavním důvodem je přístup ke vzdělání, práci, antikoncepci a rozvodu ženám otevřel širší škálu možných budoucností a spolu s viditelností LGBTQ+ komunity a hnutím #MeToo zpochybnil představu heterosexuálního partnerství jako samozřejmého středobodu ženského života. Mužství naproti tomu zůstává silněji svázané s heterosexuální dominancí a distancí od všeho vnímaného jako gay nebo „zženštilé“.

Podle autorů zjištění neznamenají, že jsou mladí lidé obecně méně heterosexuální, ale spíš že heterosexualita už neuspořádává gender stejným způsobem pro ženy a muž. U žen jsou její hranice propustnější, u mužů zůstává pevně spjatá se statusem a společenským uznáním. Tento rozdíl podle nich pravděpodobně přetrvá, dokud se samotné mužství méně nebude opírat o dominanci a povinnou heterosexualitu.