Líbání jako léčivá věc? Taky možnost

Opilá, brzy nad ránem, nervózní, nebo ta úplně první. To, že má líbání pozitivní dopad na naše zdraví, jste možná už slyšeli. Při líbání spalujeme kalorie – a kdo by nechtěl být ready na léto, že? Vyměňujeme si bakterie – při vášnivé session až 80 milionů – a i když to zní hrozivě, pomáhá to naší imunitě.

Hormony lásky

Líbání navíc aktivuje „hormon lásky“ – oxytocin – který prohlubuje pocit blízkosti. A jako poslední benefit? Snižuje hladinu stresu – ubírá kortizol, zvyšuje dopamin i serotonin. Jste ve stresu? Zkuste se jít líbat! (Ideálně ale ne se svým kolegou po stresující poradě.)

Proč je dobré mít crush? (I pro ty, co jsou třeba ve vztahu?) 

Líbej mě v dešti, hlavou dolů

Když ale odhlédneme od těchhle vedlejších efektů – co to vlastně je, co dělá dobrou pusu? Tu, při které se vám rozechvějí kolena a zahraje vám na všechny strunky.

Když se podíváme do kinematografie, máme tu víc jak pár ikonických momentů: Od Tobeyho Maguirea a Kirsten Dunst hlavou dolů ve Spidermanovi, po Ryana Goslinga a Rachel McAdams v dešti ve Zápisníku jedné lásky. Co z toho plyne?

Ryan Gosling opravdu ví, jak na to.
V dešti jsou ty polibky lepší (do chvíle, než dostanete chřipku).
Je to o načasování (a troše sebevědomí).

Už se znáš s Tedem?

“Můžu ti dát pusu?“ Ohleduplnost – vždycky. Ale nekazí tahle malá otázka celou atmosféru? Ten virbl – jak by řekl Ted Mosby.

Jak být romantický a zároveň citlivý? A jaký byl váš nejlepší polibek v životě? Zatímco někdo vzpomíná na polibek na rozloučenou, pro jiného může mít stejnou váhu ten, který vypukne při hádce (úplná Itálie, huh?). A co ten po prvním ‘miluju tě’? Nebo jen letmý, vášnivý, opilý – či snad ten v dešti? Na sedačce, v kuchyni, na ulici? Je to o situaci? O osobě? Nebo o tom, jak čerstvé a nezmapované to celé je?

Proč je dobré dát si občas od randění pauzu?

Hydratace především

Není to tak dávno, co jsme tohle téma řešily s kamarádkami. Kromě toho, že jsme se všechny jednohlasně shodly, že ptát se „můžu ti dát pusu?“ udělá přesný opak toho, čeho chceme při líbání docílit, jsme se také shodly, že sebevědomí je klíčové.

Přijde ta pusa, nebo ne? Pomalé uhýbání pohledem, krátké koukání na rty, vytrácení konverzace a lehký úsměv – sbírání odvahy. Protože co nejhoršího se může stát? Druhá osoba uhne – a svět se nezboří.

Nebavíme se tady o návodu na líbání. O tom jak moc jsou a nejsou důležité rty (hydratace především). Ani o tom, kdy bylo něčeho moc a něčeho málo. Bavíme se o tom, jak něco tak přirozeného jako polibek může ovlivnit, jak se cítíme. (Ano, samozřejmě záleží i na tom, koho líbáte – ale o tom někdy příště).

Tak ještě jedna otázka na závěr: A co vy? Na jaký polibek stále vzpomínate?