Foto: GettyImages
Pojďme si říct narovinu, že situationship je jeden z těch výrazů, který vznikly proto, že realita potřebovala nějak pojmenovat. Nejde o vztah s jasnými pravidly, závazky nebo budoucností. Ale nejde ani o nezávazné setkávání bez emocí. Je to šedá zóna, kde se cítíte dostatečně blízcí na to, abyste si na někoho zvykli, ale nikdy dost jistí na to, abyste věděli, kde vlastně jste. Což je trochu vyčerpávající, ne?
Největší red flag situationshipu je ten, že otázka „jak to spolu vlastně máme?" vás paralyzuje. Buď jste si ji nikdy nepoložili, protože se bojíte odpovědi. Nebo jste ji položili a dostali odpověď typu „to přece víš" nebo „proč to musíme nějak pojmenovávat?" Jinými slovy? Nikdy jste žádnou odpověď nedostali.
Ve zdravém vztahu víte, kde na čem jste. V situationshipu tuto jistotu nemáte. A naučili jste se s tou nejistotou žít, aniž byste si přiznali, že vám vlastně vadí.
Schůzka v situationshipu nevzniká plánováním dopředu. Vzniká zprávou v sedm večer ve stylu „hele, co děláš?" A vy víte, že byste měli říct, že nemáte čas. A přesto jdete.
Lidé, kterým na vás záleží, si na vás udělají čas dopředu. Rezervují večer, navrhují konkrétní plány. Situationship funguje na spontánnosti, která je na první pohled romantická a na druhý pohled jen pohodlná pro toho druhého. Zkrátka využívající šance a možnosti.
Vídáte se. Píšete si. Spíte spolu. Ale ven spolu jakoby moc nechodíte. Na sociálních sítích neexistujete. Kamarády toho druhého neznáte. Vztah, který existuje výhradně za zavřenými dveřmi, není vztah. Je to něco, co ten druhý nechce ukazovat světu. A to o lecčem vypovídá.
Ráno se vzbudíte a první věc, kterou uděláte, je zkontrolovat telefon. Napsal/a? Nenapsal/a? Proč nenapsal/a? Co to znamená, že nenapsal/a?
Tohle není vzrušení z nového vztahu. Tohle je úzkost pramenící z nejistoty. Když někdo ve vašem životě způsobuje, že celý váš den závisí na tom, jestli odpoví na zprávu, je to jasný signál, že dynamika není zdravá. V situationshipu se tento vzorec opakuje pořád dokola a vy ho začnete považovat za normální.
„Jednou bychom mohli jet do Itálie." „Musíme někdy vyzkoušet tu novou restauraci." „Bylo by fajn, kdybychom..." Situationship je plný podmíněných slibů, které nikdy nedostanou konkrétní datum.
Mluvit o budoucnosti a plánovat budoucnost jsou dvě velmi odlišné věci. Jedno je příjemný rozhovor. Druhé je závazek. A přesně ten druhý krok situationship systematicky vynechává.
Pokud jste se v těchto pěti bodech poznali, máte v podstatě dvě možnosti. Buď si sednete s tím druhým a otevřeně si řeknete, co od situace očekáváte. Nebo se rozhodnete, že tohle není to, co chcete, a odejdete. Ale co my víme, že? Třeba je to právě to co chcete, to už si musíte říct sami...
