Západní společnost je posedlá fyzickou dokonalostí, hlavně na internetu

Komentování vzhledu ostatních na sociálních sítích je fenomén, který se stal každodenní realitou. Každý, kdo má přístup k internetu, dokáže soudit, a to bez osobního kontaktu a navíc se spoustou cizích očí, které všechno bedlivě sledují. Jasně, všichni máme rádi krásné věci. Proč máme ale potřebu komentovat, hodnotit, ba dokonce kritizovat to, jak ostatní vypadají?

Ariana Grande vyzvala fanoušky, aby přestali s body shamingem. Už by bylo na čase

Kulturní standardy

V případě tohoto fenoménu totiž narážíme na dva hlavní proudy. Západní společnost klade značný důraz na fyzický vzhled, což se promítá i do online komunikace. Lidé jsou ovlivněni kulturními standardy krásy a tyto normy pak reflektují ve svých komentářích na sociálních sítích. Magazíny, reklamy, dokonce i Netflix nám diktují, jak má vypadat krása. Ačkoliv to vše může působit jako neškodná zábava, ve finále to prohlubuje tlaky na všechny z nás – ženy, muže, mladé, staré.

Vlastní nejistoty

Druhý proud už je trochu víc lidský a vychází ze základních potřeb člověka. A tím je potřeba sociálního uznání. Komentování vzhledu je pro mnohé způsobem, jak získat pozornost nebo souhlas ostatních. Pozitivní či negativní komentáře mohou podle odborníků sloužit k posílení svého vlastního sociálního postavení. Minimálně uvnitř nás. Ano, zkrátka si tím lížeme vlastní rány.

Anonymita

Online prostředí nám dává anonymitu. Sedíme za obrazovkami, chránění zdánlivou neviditelností. To, co bychom tváří v tvář neřekli, najednou šleháme jako kulky do klávesnice. Anonymita ale není omluva pro neomalenost.

A pak tu máme to vzájemný srovnávání, co? To srovnání nás hlodá a vybízí ke komentářům, které často vypovídají více o našich vlastních nejistotách než o vzhledu toho druhého. Má tohle smysl? Je vůlbec naší povinností hodnotit ostatní? Neměli bychom v první řadě hodnotit hlavně sami sebe?

Bebe Rexha se postavila proti body shamingu a TikToku

Je asi naivní si myslet, že by sociální sítě mohly být pouze místem pro sdílení životů, myšlenek, inspirací. Místo toho, aby byly místem, které se proměňujeme v bitevní pole pro povrchní srovnávání. Náš vzhled by neměl být nástrojem, který nám buď zvyšuje nebo ničí sebevědomí. A už určitě by o něm neměli rozhodovat ostatní.

Takže příště, až budete pokoušeni napsat svůj názor na cizí tělo, zeptejte se sami sebe – proč? Co to říká o vás? A co kdybyste ten moment raději věnovali něčemu, co vás opravdu posune kupředu?