Foto: GettyImages
Pokud máte problém říct „ne“, vyhýbáte se konfliktům a stále se snažíte zavděčit všem ostatním, možná si v sobě nesete tzv. good girl syndrome. Terapeutka Diane Lange, autorka knihy Worthy, připomíná, že nejde o „nevinný zvyk“ ani o roztomilou vlastnost. Je to naučený vzorec chování, který se ženám vštěpuje už od dětství.
„Mnoho žen bylo vychováno tak, aby byly pečující, tiché a aby zajistily, že jsou všichni ostatní šťastní, “ říká Lange pro New York Post.
Syndrom hodné holky s sebou nenese jen emocionální únavu. Projevuje se podobně jako stres, a to bolestí hlavy, žaludkem „na vodě“, poruchami spánku nebo výkyvy chuti k jídlu. Neustálé potlačování vlastních emocí, touha po dokonalosti a splňování očekávání ostatních na úkor sebe vás zkrátka může dostihnout i fyzicky.
Dobrá zpráva? Zvládnout se to dá. První krok je přiznat si, že tenhle vzorec vůbec existuje. Pak přichází práce s hranicemi. Naučit se říkat ne, když skutečně nechcete, a naučit se dávat péči i sobě.
Začněte maličkostmi: jít spát o půl hodiny dřív, vyrazit na krátkou procházku, dát si telefon na režim nerušit. Terapeutka radí i ranní „vysypání mozku“ do deníku: napište si vše, co vám běží hlavou. Bez filtru, bez autocorrectu, jen tak.
Když začnete nastavovat hranice, vaše okolí si toho všimne. A ne vždy se jim to bude líbit. Možná se někdo urazí, možná budete mít pocit viny. „To, že se lidé zlobí, je známka toho, že skutečně děláte práci na sobě, “ říká Lange. A ta svoboda, kterou získáte na druhé straně, za to opravdu stojí.
Výzkumy ukazují, že lidé s vysokou mírou přizpůsobivosti a potlačovaných emocí mají větší predispozici k únavě, problémům se soustředěním a dokonce k psychosomatickým potížím. Tělo se totiž učí být neustále ve střehu, tak jako by čekalo další „úkol“, další žádost, další situaci, ve které musíte být milé, ochotné a dostupné.
Možná si toho ani nevšimnete, ale vaše nervová soustava jede na vyšší obrátky prakticky nonstop. A když tělo dlouho ignorujete, začne křičet. Bolestmi, napětím, podrážděností. Je to vlastně docela logické, když dlouho neříkáte, co potřebujete, začne to za vás říkat vaše tělo.
Možná si představujete, že „uzdravit se“ znamená udělat radikální změny, třeba změnit práci, přestat se stýkat s lidmi, kteří vás vyčerpávají, nebo si dát půl roku dovolenou. Pravda je ale mnohem jednodušší, a to že úplně stačí nějaké malé každodenní vzpoury.
Nedokončit vždy každou větu s úsměvem. Neomlouvat se, když jste nic neudělaly. Nezvednout telefon hned. Odpovědět až zítra. Říct „teď ne“. Přijmout, že nemusíte být sluníčkem pro všechny a že neútulná tma občas patří jen vám. Tyhle malé kroky vytvářejí prostor pro sebevědomí, které tu není pro ostatní,m ale pro vás.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
