Takže jsme v osmnácti dospělí? Spíš ne no...
Foto: GettyImages
Foto: GettyImages
Projíždíte si sociální sítě a neustále čtete příspěvek o tom, jak někdo "konečně už ví, co od života chce." Těm lidem je většinou asi tak třiadvacet. Vám je třicet. A nevíte zhola nic. Dobrá zpráva? Je to úplně v pohodě.
Vědci z univerzity v Cambridge totiž zkoumali přes 3 800 lidí od novorozenců až po seniory a zjistili, že mozek prochází pěti zásadními vývojovými fázemi. A ta adolescentní, tedy ta fáze, ve které si váš mozek ještě pořád dělá, co chce, tak ta nekončí v osmnácti. Nekončí ani v pětadvaceti. Končí průměrně ve dvaatřiceti.
Dvaatřiceti. Ano.
Prefrontální kortex je ta část mozku, která řídí rozhodování, plánování a schopnost odolat impulzům. A dozrává jako poslední. Přesně ta část, která vám mohla říct, že ta smska ve tři ráno možná není nejlepší nápad. Nebo že byste si ten nákup naprosto nepotřebný věci měli rozmyslet. Nebo že vás ten člověk asi fakt nemá rád.
Během adolescentní fáze se zdokonaluje komunikační síť mozku a roste objem bílé hmoty, která propojuje různé oblasti a koordinuje jejich činnost. Mozek se učí komunikovat sám se sebou. Což vysvětluje, proč si ve dvaceti připadáte naprosto při smyslech, ale za deset let se budete divit, co vás to napadlo.
Není to vaše chyba. Je to neurověda.
Celá ta dvacítka, kdy jste nevěděli co chcete, měnili obory, města i přátele a dělali rozhodnutí, která vám dneska nedávají smysl? To nebyla selhání. To byl mozek při práci. Dospíval. Přestavoval se. Učil se.
A společnost přitom od dvacetiletých lidí čeká, že budou mít jasno. Kariéru. Vztah. Plán na pět let dopředu. Jenže vy v pětadvaceti ještě nemáte hotový mozek. Doslova. Biologicky. Vědecky prokázaně.
Takže příště, až vám někdo řekne, že byste „už měli vědět, co chcete", tak víte co říct.
Třicítka není cílová stanice. Je to místo, odkud mozek teprve vstupuje do fáze skutečné dospělosti, kdy má být stabilnější, vyrovnanější, s lepším úsudkem. Dr. Alexa Mousleyová, hlavní autorka cambridgeské studie, říká, že jde o vrchol inteligence a osobnosti.
A je tu ještě jedna věc. Mozek není stroj, který se opotřebovává. Je to struktura, která reaguje na to, jak žijete. Co jíte, jak spíte, s kým trávíte čas, čím se mentálně zaměstnáváte.
Každá rozhodnutí zanechávají stopu. I ta špatná.
Možná hlavně ta špatná. Ale to už je asi tak nějak na nás, jak si přebereme.