Foto: ARCHIV HAMISHE POWELLA
Studoval mikrobiologii jako hlavní obor a východoasijskou lingvistiku jako vedlejší, tehdy si myslel, že bude mít kariéru v laboratorním plášti. A bylo to právě v té době, na univerzitě v Manchesteru, kdy ho napadlo nechat se na částečný úvazek zaměstnat v květinářství jako uklízeč a zkusit se přitom o rostlinách dozvědět něco nového. Koncem studia už tam byl manažerem. Přeskočte pět let a vede vlastní floristický ateliér v Londýně s klienty, jako je Burberry nebo Loewe.
Jestli má práci snů, co by vás na ní nejspíš překvapilo, čím byla kytice pro Florence Welch z kapely Florence and the Machine nejnáročnější, anebo co by poradil těm, kdo ho mají za vzor, ale nevědí, kde začít, prozrazuje Hamish v květnovém Cosmopolitanu. Malou ochutnávku si ale můžete dopřát už tady a teď.
Existuje jich tolik, navíc
záleží na kontextu… Jedna, kterou rád používám, je velmi jemná, přesto dovede
naprosto změnit dynamiku celé kytice. Spočívá v odstranění lístků ze
stonků, na kterých se obvykle nechávají, na příklad mimózy, kaliny nebo ruji.
Obmění to jejich vzhled tak, že květiny sice poznáš, ale cítíš, že je něco
jinak. Až si příště koupíš mimózu, schválně to zkus. Chvíli to trvá, ale poznáš
ji díky tomu v novém světle.
Jsem dost posedlý orchidejemi. Zvláštní pouto mezi námi vzniklo, když jsem psal na univerzitě tezi o sexuálních léčkách orchidejí na opylovače. Dozvěděl jsem se přitom o neuvěřitelné různorodosti a vývoji téhle rodiny. Jako florista jsem pak objevil jejich atraktivitu, jejich vzácnost a tajuplnost. Miluji je, není úniku.
Nerad zním tak diplomaticky, ale myslím, že pro každou květinu existuje správný čas a místo! Dříve jsem nad nimi protáčel oči a odsuzoval každou kytici, ve které byly, ale došlo mi, že to je tak trochu společenský brainwashing. Možná je trendy je nenávidět, protože jsou levné a lidé odmítají věřit, že může být něco laciného zároveň krásného. Navíc se vždy využívaly stejným způsobem. To, jak je vnímáme, se tím dost limitovalo.
Díky tomu, že jsem se na floristiku začal dívat z perspektivy umělecké disciplíny, jsem si uvědomil, že se nedá vinit podstata materiálu, se kterým pracuješ. Na vině jsou jen tvá očekávání.
To je velmi snadná otázka, protože má nálada zpravidla odráží přírodu. V létě barvitě kvetu, v země ztrácím listy a přestávám růst.
Pokud jde o mé rozpoložení právě teď, sáhl bych po jarních cibulovinách, které se optimisticky probouzejí. K tomu něžný narcis s jeho sladkou vůní, přidal bych vlnu pnoucích se tulipánů a možná ještě pár ostýchavých magnólií, které se co nevidět začnou předvádět.
Spisovatel se syndromem podvodníka, latentní florista, extrovertní introvert, milovník kávy a časných rán.
