Main character syndrome: žijete svůj život, nebo ho jen sledujete?

Jedete metrem a ve sluchátkách vám hraje dramatická hudba. Díváte se z okna a přemýšlíte o svém životě jako by byl film. Máte pocit, že jste středem příběhu, který se právě odehrává... To zažil snad každý z nás, ne?

Internet tomu teď říká main character syndrome, já tomu říkám prostě vibe. A psychologie za tím existuje dávno předtím, než to dostalo jakýkoliv jméno.

O co vlastně jde

Main character syndrome je tendence vnímat sebe sama jako hlavní postavu vlastního života, a to s dramatickým narativem, smysluplnými momenty a pocitem, že vše, co se děje, má hlubší význam. Není to diagnóza. Je to způsob myšlení. A je to to nejlepší, co pro sebe občas můžete udělat.

Protože v základní podobě je to vlastně pozitivní věc. Lidé, kteří se vnímají jako aktivní protagonisté vlastního života, jsou motivovanější, odolnější vůči překážkám a mají silnější pocit smyslu pro život. Cítit se jako hlavní postava znamená přijímat zodpovědnost za vlastní příběh. To je přece dobrá věc, ne?

Kdy je to komplikace?

Problém nastává ve chvíli, kdy main character syndrome přeroste do přesvědčení, že ostatní lidé jsou jen vedlejší postavy ve vašem příběhu. Že jejich pocity a potřeby jsou méně důležité než ten váš velký narativ. Když to tak trochu začne sklouzávat k egocentrismu. Ne ve smyslu arogance, ale ve smyslu ztráty schopnosti skutečně vnímat druhé jako rovnocenné protagonisty jejich vlastních životů. A to má reálný dopad na vztahy a empatii. A empatie je to, co v dnešním světě potřebujeme.