Foto: Getty Images
Nejromantičtější rada pro ty, kdo aspirují na kariéru muzikanta, většinou zní: Dělej to, co miluješ a čemu věříš, a všechno ostatní přijde samo! Tento článek jsme však nepřipravili proto, abychom vám dávali romantické rady. Má vám autenticky přiblížit rozhodnutí, kterým budete čelit v případě, že se pokusíte posunout vaše hudební nadání z pozice koníčka na úroveň kariéry.
První půlce věty: „Dělej to, co miluješ a čemu věříš, a všechno ostatní přijde samo!“ samozřejmě nelze nic vytknout – to je základ. A v případě, že „všechno ostatní“ pro vás znamená především pocit smysluplnosti a radost šťastných fanoušků, pak platí bez výhrad věta celá. Pokud však pod pojmem „všechno ostatní“ máte na mysli především peníze, smutnou pravdou zůstává, že dělat to, co milujete, většinou nestačí.
Tak dobře, řekněme, že máte hard drive plný vašich fenomenálních skladeb. Nebo vás strašně baví zpívat a všichni okolo vás vám tvrdí, že byste s tím měli něco dělat, protože se to fakt hezky poslouchá. Jenže CO dělat?! Televizní pěvecké soutěže se hemží lidmi, kteří mají sice super hlas, ale o valné většině z nich naposledy slyšíte ve chvíli, kdy ve finále zazní jejich jméno, a pak jako by se po nich slehla zem. Realita je totiž taková, že ti, kdo na přeplněném trhu uspějí, oplývají ještě jinými talenty než jen tím hudebním.
Sociální sítě představují pro začínající interprety požehnání i kletbu zároveň. Na jednu stranu umožnily bezprecedentnímu množství lidí představit světu své hudební nadání. Streamovací platformy to rády prezentují tak, že zdemokratizovaly celý proces hudební produkce, takže šanci prosadit se má každý, aniž by za sebou potřeboval mít obrovskou nahrávací společnost, tedy ještě do nedávna výhradního strážce jakéhokoliv úspěchu. Což je pravda, ale ne celá. Druhou stranou mince je totiž fakt, že přestože se exponenciálně zvýšil počet lidí, kteří se věnují umění, rozhodně se stejnou měrou nezvýšil počet těch, co se svou tvorbou uživí.
Ano, na sociálních sítích se hudebníci mohou stát doslova přes noc virální senzací, ať už jsou z Brna, Singapuru nebo vesnice v Botswaně. A řada z nás zná příběh kolumbijsko-americké spisovatelky Alexandry Pierson alias Alex Aster, autorky knihy Storočí, která smlouvu na knihu získala ještě dřív, než byla napsaná, poté co zveřejnila námět na TikToku. Jenže takových Alex Aster je jako šafránu a lajky, ba dokonce ani streamy neznamenají automaticky peníze. A znáte to – jeden virál jaro nedělá.
Finanční podmínky nastavené streamovacími platformami (kde o uši a pozornost bojujete v podstatě s kýmkoli na celém světě od vašeho tvořivého souseda po TaylorSwift) jsou někde více, jinde méně drsné, z pohledu tvůrců však vždycky neuspokojivé. Přestože hudbu na světě poslouchá čím dál víc lidí, většina muzikantů si vydělá méně než za předešlého modelu, kdy o veškerých finančních tocích rozhodovala hudební vydavatelství a ještě zajistila propagaci.
A propos, když jsme u té propagace, počet sledujících je alfou a omegou každého kontraktu s velkým labelem, pokud nejste aktivní na sociálních sítích, na smlouvu s větším vydavatel stvím tedy můžete s velkou pravděpodobností zapomenout. Jenže jednoho rána se probudíte s tím, že díky počtu sledujících na vašich sociálních sítích možná máte smlouvu na propagaci nové řady rtěnek, ale už si ani nepamatujete, kdy jste nahráli novou písničku.
Své o tom ví Ricky Montgomery, další ze šťastlivců, který získal smlouvu s nahrávací společností poté, co se jeho písničky staly virální senzací na TikToku, kde má zhruba 1,8 milionu sledujících. Ricky v několika rozhovorech a komentářích přiznal, že i když získáte nahrávací smlouvu nebo máte pár hitů, pořád jste lapeni v nekonečném kolečku tvorby obsahu pro sociální média. Podle něj si najednou uvědomíte, že utekly tři roky a vy jste své vlastní tvorbě nevěnovali téměř žádný čas, zato jste se stali mistrem v sebepropagaci. Stáváte se čím dál lepším marketérem produktu, který čím dál méně za něco stojí. Místo toho, abyste světu odhalovali své bohaté nitro umělce, obnažujete před ním celý svůj vnější život a velkou část soukromí, protože sledovanost je považovaná za hlavní kritérium úspěchu, a váš den je plný přesně těch činností, které vás jakožto muzikanta nikdy nezajímaly. Už nejste umělec, ale značka.
Připravte se na to, že budete muset věnovat dostatek času sebepropagaci na sociálních sítích, ale nastavte si své limity. Jakmile vám to finance dovolí, snažte se tuto práci předelegovat. Jediný způsob, jak tvořit, je uchránit si čas, prostor a mentální kapacitu.
Začínající muzikanti moc dobře vědí, kolik práce, telefonátů, e-mailů a domlouvání je za jedním jediným koncertem, protože téměř bez výjimky si vše zařizují sami. Pár z nich u systému „udělej si všechno sám“ zůstane i poté, co se více či méně proslaví – buď je promotérská a manažerská práce baví (naprostá menšina), nebo jsou control freaks a nemají klid, pokud si všechno nepohlídají. Případně se nechtějí dělit o procenta z výdělku.
Jak poznáte, že nastal ten správný moment, kdy dává smysl vzdát se až 25 procent odměny a začít reálně uvažovat o manažerovi či agentovi? První kritérium je jasné, můžete si to finančně dovolit. Druhé kritérium je také zřejmé, práce okolo koncertování a dalších akcí vám už přerůstá přes hlavu. Konečně chcete (a potřebujete) někoho, kdo za vás vyjedná nejen kdy, kde a za kolik, ale také třeba to, s jakou budete hrát technikou, za jakých podmínek proběhne zvuková zkouška, zda můžete autem přijet až ke klubu a vyložit si nástroje z vozu rovnou ke dveřím… Třetím kritériem může být, že vás nebaví prodávat sami sebe druhým a sabotujete se, protože se neumíte vychválit, takže to raději necháte na někom jiném.
Čtvrtým kritériem se stává pocit, že nadešel čas posunout váš hudební projekt o úroveň výš, takže se poohlížíte po zkušenostech a kontaktech někoho profesionálnějšího. Šikovný manažer vás může dostat na významnější festivaly, rozmluvit vám nevhodná místa k účinkování a zajistit pro vás ta správná pódia. Kvalitní set je samozřejmě základem každého koncertu, ale dobrý agent či manažer může být tou rozbuškou, která rozhodne o tom, zda na vašem vystoupení bude váš hudební výkon obdivovat deset, nebo tisíc lidí.
Jak se takový manažer hledá? Někdy se třeba ukáže, že váš spolubydlící je v tomto ohledu spící talent a naučí se v tom chodit takříkajíc „za pochodu“. Někteří producenti aktivně vyhledávají mladé umělce na sociálních sítích, ale k jiným se lze dostat jen tak, že jim vaše demo doporučí někdo, komu ve svém okolí důvěřují. Najdou se i výjimky, kterým můžete svoje nahrávky poslat, opravdu si je poslechnou a možná vám dokonce i odepíší.
Mějte více želízek v ohni. Sdílejte svou hudbu na so - ciálních sítích. Nepřestávejte se pídit po tom, komu byste přes koho mohli podstrčit demo nahrávku. Posílejte je těm, u nichž byste stáli o to, aby je slyšeli (hlavně žádné životopisy ani filozofické traktáty, jen krátké představení v pár větách a přiložené hudební soubory). Kdykoli máte příležitost, vystupujte naživo, protože nikdy nevíte, kdy bude váš šťastný den a uslyší vás ty správné uši!
Možná už od malička sníte o tom, že jednou podepíšete smlouvu s Universal nebo Warner Music. A nebo vám naopak velké labely připadají jako kořen všeho zla – vykořisťovatelé interpretů, kteří dusí malé umělce a pokřivují nezávislý trh. Argumentů pro oba tyto protichůdné postoje existuje víc než dost. Pokud je pro vás klíčovou hodnotou nezávislost, pak velké labely možná nebudou tou nejlepší cestou pro vás. A obklopíte-li se těmi správnými lidmi, můžete dosáhnout zajímavých úspěchů i bez nich.
Pravdou však je, že ve vnímání mnoha lidí dodávají zvučná jména velkých vydavatelství punc profesionality, přestože váš malý tým může mít celou logistiku podchycenou na jedničku. Prostě pod velkým labelem vás někteří začnou brát víc vážně. Pro kapelu a interprety, kteří již nějakým způsobem fungují, se hlavní pomoc mamutího vydavatelství projeví především v distribuci. Ulehčit vám může i v takových věcech, jako je například prodej merche. Velkým nahrávacím společnostem sice postupně dochází, že pro muzikanty už nejsou tím jediným strážcem prahu, který stojí mezi jejich tvorbou a kariérou, nicméně férovější podmínky nabízejí jen pomalu a váhavě a nebyli byste první ani poslední, kdo by nezkušeně podepsal smlouvu, které by později litoval (jako naše zářijová coverstar zpěvačka Ray). Kontrakt s labelem vám může přinést o řád větší možnosti, ale je jen na vás, kolik nezávislosti a svobody v tvorbě, vizuální prezentaci a dalších aspektech si vybojujete a udržíte. Není to tak jednoduché, jak to zní. A nejdůležitějším elementem toho, zda se to povede, je dobrá smlouva.
Nechte každou smlouvu přečíst právníka zběhlého v oboru autorského práva. Za rok si poděkujete.
Všechno to děláte proto, že milujete hudbu, ne? Ach, jak snadno lze zapomenout na něco, co nám na začátku připadalo tak samozřejmé! Nekonečný kolotoč sebepropagace na sociálních sítích, desítky e-mailů a telefonátů kvůli každému koncertu, to všechno vás semele dřív, než stihnete zazpívat do-re-mi-fa-sol-la-si-do.
V horším případě je to dokonalý recept na totální vyhoření. V tom lepším si zas můžete připadat jako „sellout“ ještě dřív, než na své hudební tvorbě vůbec začnete vydělávat. Mainstream se prodává nejlépe, neboť od posluchačů nevyžaduje žádné specializované znalosti, které budou naopak ne - zbytné k tomu, abyste docenili niche umělecké počiny, a pro velké labely je lákavé držet se již existujících konvencí. Není jednoduché obhájit si svou vlastní tvorbu a vkus – někdy ani sám před sebou. A až příliš snadno se stane, že se přestanete zdokonalovat v hudbě, protože 90 procent vašeho času požírá to, že se musíte zdokonalovat v natáčení videí pro TikTok.
Jen máloco hudebníkům sluší tak jako vnitřní integrita. Může to být cesta, která trvá déle, ale nakonec po ní dojdete nejdál a navíc na místo, kam jste vážně chtěli. Možná je opravdu tou nejlepší radou začínajícím muzikantům: „Dělej to, co miluješ a čemu věříš, a všechno ostatní přijde samo!“
