Foto: GettyImages
Modré oči jsou jednou z těch věcí, které lidí považují za něco normálního. Jsou hezké, trochu vzácné a hotovo. Jenže, pokud se na ně zaměříte trochu víc, tak zjistíte, že za touhle pro mnohé velmi přitažlivou barvou se skrývá zajímavý příběh, který sahá desítky tisíc let do minulosti. A že vlastně nejsou vůbec modré.
Tohle zní možná trochu jako Pošta pro tebe, ale je to věda. Vědci z Kodaňské univerzity zjistili, že všichni lidé s modrýma očima na světě sdílejí jediného společného předka. Před zhruba šesti až deseti tisíci lety došlo u jednoho člověka k mutaci genu OCA2, která omezila produkci melaninu v duhovce. A právě tato mutace se pak rozšířila po celém světě.
Jinými slovy, pokud máte modré oči, jste velmi vzdálení příbuzní s každým, kdo je má taky. Od vaší sousedky po severského hráče ledního hokeje, kterého nikdy nepotkáte. Jedna velká rodina.
Není to náhoda ani genetická loterie. Je za tím konkrétní evoluční logika. Ve skandinávských zemích je sluneční světlo výrazně slabší než třeba u Středomoří. Na severu mají kratší dny, nižší úhel slunce, méně UV záření po většinu roku. A právě tady vstupuje do hry vitamín D.
Tmavá kůže, tmavé vlasy a tmavé oči jsou evolučně výhodné tam, kde je slunce intenzivní, protože chrání před jeho škodlivými účinky. Jenže na severu Evropy byl přesný opak výhodou. Světlá kůže absorbuje vitamín D mnohem efektivněji při slabém slunečním záření, a to byl po tisíce let doslova otázka přežití. Nedostatek vitamínu D způsobuje totiž křivici, oslabuje imunitu a komplikuje těhotenství. Lidé se světlejší pigmentací měli na severu větší šanci přežít a mít zdravé potomky, a tak se tyto rysy postupně šířily a staly se dominantními.
Příroda si jednoduše řekla: tady je málo světla, zesvětleme co se dá. A výsledkem je to, co dnes považujeme za typicky skandinávský vzhled.
A teď ta nejlepší část. Modré oči žádný modrý pigment neobsahují. Vůbec. Duhovka modrookých lidí je ve skutečnosti průsvitná, neobsahuje žádnou barvu, a to, co vidíte jako modrou barvu, je výsledek takzvaného Tyndallova rozptylu světla. Stejný fyzikální jev, díky kterému je modré nebe. Světlo vstoupí do duhovky, krátké modré vlnové délky se rozptýlí zpět ven a delší, červené vlnové délky jsou pohlceny. Výsledek? Mozek to vyhodnotí jako modrou.
Modré oči jsou tedy doslova iluze. Optický trik, který vaše tělo hraje každému, kdo se na vás podívá. A taky vám samotným, když se ráno díváte do zrcadla.
V dnešní době má modré oči zhruba osm až deset procent světové populace. Ještě před sto lety to bylo v některých zemích výrazně více, třeba ve Spojených státech mělo modré oči na začátku dvacátého století přes padesát procent obyvatel, dnes je to méně než sedmnáct procent. Důvod je jednoduchý, a to, že modré oči jsou recesivní znak. Pokud se modrooký člověk reprodukuje s někým, kdo má tmavé oči, pravděpodobnost modrých očí u potomků výrazně klesá. Čím více se lidé různých původů míchají, tím vzácnější modré oči budou.
Takže pokud je máte, vychutnávejte si to. Statisticky jste luxusní edice člověka.
Tuhle informaci ocení každý, kdo má modré oči a zažil slunečný den bez slunečních brýlí. Tmavé oči obsahují více melaninu, který funguje jako přirozený filtr a chrání sítnici před intenzivním světlem. Modré oči melaninu mnohem méně, a proto jsou citlivější na oslnění, UV záření a jasné světlo obecně. Pokud vás slunce štve víc než vaše známé s hnědýma očima, není to náhoda. Je to fyzika.
Barva modrých očí se může měnit v závislosti na osvětlení, barvě oblečení nebo i náladě. Protože za tou barvou nestojí pigment, ale lom světla, stačí změnit podmínky a duhovka vypadá jinak. Šedě, zeleně, skoro bezbarvě. Modré oči jsou tedy nejen iluze, je to iluze, které se mění podle situace.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
