Foto: GettyImages
V poslední době se na sociálních sítích rozšířily příspěvky tvrdící, že WHO "nově zařadila" hormonální antikoncepční pilulky na seznam karcinogenů. Jedná se ale o tvrzení, která neodpovídají realitě. WHO (prostřednictvím Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny, zkráceně IARC) klasifikovala kombinované hormonální antikoncepce jako karcinogeny skupiny 1 už v roce 2005. To znamená, že existují dostatečné důkazy, že mohou mírně zvyšovat riziko některých typů rakoviny, zejména rakoviny prsu, děložního čípku a jater.
Zní to děsivě, ale v tomhle případě je kontext klíčový. WHO totiž zároveň zdůraznila, že antikoncepce má i ochranný účinek proti jiným typům rakoviny, zejména rakovině vaječníků a děložní sliznice. Podle dostupných studií navíc většina žen nemá důvod se obávat, jelikož zvýšené riziko je spíše mírné a závisí na délce užívání, věku i rodinné anamnéze. WHO ani IARC nikde netvrdí, že by výhody či nevýhody hormonální antikoncepce převyšovaly jednoznačně jedním směrem. Jak zdůrazňuje i Euronews, nejde o nové rozhodnutí, ale o připomenutí klasifikace, která je veřejně dostupná už téměř dvacet let.
Důležité je také říci, že WHO nedoporučuje přestat s užíváním hormonální antikoncepce, pokud je dobře snášena a byla předepsána lékařem. Varování se týká hlavně informovanosti, a to tedy aby si ženy i jejich lékaři byli vědomi možných rizik a zvážili je individuálně. Například u žen s rodinnou historií rakoviny prsu může být vhodné zvolit jinou metodu.
Vědci zároveň upozorňují, že samotná klasifikace látky jako karcinogenní neříká nic o míře rizika, ale pouze o tom, zda existuje vědecký důkaz o možné souvislosti. Do stejné kategorie jako hormonální antikoncepce spadá například i červené maso a samozřejmě třeba i alkohol nebo tabák, ale každá z těchto látek má naprosto odlišnou míru rizika.
Zatímco hormonální pilulky budí kontroverzi, čím dál více žen hledá bezpečnější alternativy, které by nenarušily jejich zdraví ani hormonální rovnováhu. Naštěstí existuje řada metod, které se obejdou bez hormonů nebo je využívají v menší míře, a zároveň nabízejí vysokou míru spolehlivosti.
Jednou z nejčastějších nehormonálních možností je měděné nitroděložní tělísko, které vytváří pro sperma nepříznivé prostředí přímo v děloze. Tato metoda je velmi účinná, vydrží až deset let a neovlivňuje hormonální cyklus, což ji činí atraktivní pro ženy, které se chtějí vyhnout systémovým účinkům klasické hormonální antikoncepce.
Pokud nebudeme mluvit o kondomech, které jsou samozřejmě stále tou nejlepší možnost, existují i jiné přirozenější metody, například sledování bazální teploty nebo menstruačního cyklu. Tyto přístupy jsou však výrazně méně spolehlivé a vyžadují důslednost a pravidelnost, kterou ne každý životní styl umožňuje. Alternativou mezi přirozeným přístupem a klasickou hormonální antikoncepcí pak mohou být moderní nízkodávkovaná hormonální tělíska nebo náplasti, které působí lokálně a nezatěžují tělo systémově jako pilulky.
Současná debata o rizicích hormonální antikoncepce tak znovu otevírá důležité téma. A to jak si vybrat antikoncepci, která nebude jen pohodlná, ale hlavně bezpečná. Důležité je mluvit se svým lékařem, znát svá zdravotní rizika a nebát se hledat nové cesty, které budou v souladu s tělem i myslí.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
