Foto: PETR VÁGNER PRO ESQUIRE
Svůj největší cíl už si splnil, ale jako by teď po nedávno oslavených 24. narozeninách jeho basketbalová kariéra nabyla nového rozměru. V červenci totiž podepsal smlouvu s týmem Atlanta Hawks na další čtyři roky. V Americe si kromě basketbalu užívá i módu a rap, který tam s jedním z nejpopulárnějších sportů úzce souvisí. Tohle propojení by chtěl z Atlanty dovézt do Česka.
Určitě. První rozhovor jsem dělal v sedmi letech a už tenkrát jsem na kameru řekl, že mým největším snem je se jednou dostat do NBA. Byla to dlouhá cesta, ale vyplatila se a jsem za to vděčný. Můj největší vzor byl vždycky Allen Iverson. Byl jsem tehdy taky rozehrávač a jeden z nejmenších hráčů týmu – musel jsem se místo výšky spoléhat hlavně na dovednosti.
Tím největším snem je samozřejmě vyhrát titul a stát se šampionem NBA. Dávám si velké, dlouhodobé sny, ale zároveň mám i krátkodobější cíle. Konec minulé sezóny se mi docela povedl, teď si chci definitivně pojistit místo v týmu a získat víc minut v rotaci. Hodlám se v NBA udržet co nejdýl, posouvat se pořád dál a vydělat při tom peníze. Basketem se nejen živím, ale hlavně bavím. Mám velkou radost, že jsem mohl zůstat v Atlantě.
Až na šílenou dopravu mám Atlantu fakt moc rád. Bydlím přímo v Midtownu, takže jsem uprostřed dění, ale kousek od bytu mám třeba i obrovský park. Předtím jsem žil v Oklahoma City, které se s Atlantou ani nedá srovnávat. Je mnohem menší, život tam byl klidnější a hlavně levnější. Ale občas tam nebylo co dělat, jde o jedno z nejmenších měst, které má svůj NBA tým.
Určitě. Atlantský rap má hodně bohatou historii a na naše zápasy chodí spousta známých umělců. 2 Chainz si nenechá ujít snad žádný, párkrát jsme s ním byli i na večeři. Jindy se ukáže zas Lil Baby, Future nebo členové Migos. Je fajn mít tyhle kontakty. S rappery děláme různé spolupráce – třeba když představujeme speciální dresy Hawks. Ale rád vzpomínám i na svoji nováčkovskou sezonu s Oklahoma City Thunder, když se ve druhé čtvrtině zápasu v první řadě zničehonic objevil Drake.
Móda je v amerických sportech hodně důležitá. V NBA se dokonce uděluje cena hráči, co se nejlíp obléká. Teď ji znovu vyhrál Shai Gilgeous-Alexander, se kterým jsem hrával v Oklahomě. Bere to fakt vážně, móda je jeho obrovská vášeň. Hokejisti v NHL musí na zápasy chodit v obleku, ale v NBA máme větší volnost. Můžeme nosit prakticky cokoliv, někdo si na sebe občas vezme totální šílenosti. Všichni si uvědomují, že k sobě fashion a basketbal prostě patří.
Tak nějak pendluju mezi Amerikou a Českem. Byl jsem na chvíli doma ve Strakonicích nebo třeba trénovat v Opavě s mým americkým trenérem. Mám to tam rád, za BK Opava teď hraje můj nejlepší kámoš Radek Farský. Zároveň chci v Česku stihnout svatbu mojí ségry, přes sezonu se totiž za rodinou moc nedostanu. Snažím se teď v Americe trávit co nejvíc času s přítelkyní. Sezona je extrémně dlouhá a náročná, za osm měsíců mám celkově asi jen deset dní volna. V létě hledám ideální balanc. Ráno trénuju, odpoledne se věnuju přítelkyni, kamarádům nebo rodině. Pokouším se to kombinovat tak, abych měl dost energie a zároveň si odpočinul na další sezonu.
Rozhodně, každý den spolu trávíme několik hodin. Je strašně důležité, abychom měli co nejlepší osobní vztahy. Minulou sezónu jsme měli dobrou partu a užíval jsem si v hale každý zápas i trénink. Nejvíc jsem si rozuměl s AJ Griffinem, který ale z Atlanty odchází do Houstonu Rockets. S přátelstvím je to v NBA těžké – tým se pořád mění. Vybuduješ si vztahy s hráči, trenéry nebo členy realizačního týmu, a pak o ně můžeš rychle přijít. Když mě z Oklahomy po dvou letech poslali do Atlanty, musel jsem začínat od začátku. Mám díky tomu větší nadhled. I proto je občas fajn zpomalit a užít si čas s blízkými lidmi mimo basketbal.
