Proč jen psy a kočky? Já si beru holuby!

Michaela Klimšová o tom, proč je důležité pečovat o nejopomíjenější ptáky u nás.
Redakce Cosmopolitan 6. května 2024

Foto: Getty Images

Michaela Klimšová snila o podnikání, které dokáže pohnout společností. Zároveň odmalička miluje zvířata. Všechna. A tak vymyslela projekt, v jehož rámci krmí holuby, staví jim holubníky, pravidelně je uklízí a mění jim vajíčka za atrapy. To aby těch holubů bylo míň.

Přemnožené holuby můžete zabít, což ale není hezké a města tím nic nevyřeší. „Platí statiscíe za deratizaci, přitom dosáhnou jen toho, že holubí populaci omladí,“ konstatuje Michaela a dodává, že na holuby se musí po dobrém. Za své Městské holubníky už získává ceny i sympatie lidí napříč republikou, kteří se k ní chtějí přidat.

Holubi nejsou úplně sexy téma. Proč jste si vybrala právě je?

Před pár lety jsem viděla na Facebooku fotky holubů v klecích tady v Ostravě, kteří tam čekali na smrt. Nevěřila jsem, že se tohle může dít v jedenadvacátém století! A začala jsem hledat víc informací, třeba i to, jak řeší přemnožené holuby v civilizovaném světě. Připadalo mi to mnohem zajímavější, než si třeba založit e-shop s oblečením. Klasická práce v korporacích mě taky nenaplňovala. Nic tam nevytváříte, a to je frustrující. Kdežto holubi jsou taková vyloučená, osamělá skupina, o kterou se na rozdíl od psů a koček nikdo nestará. V Německu jsem pak viděla, jak stavějí holubníky a díky výměně vajíček za umělá humánně snižují holubí populaci. Po nějaké době mě přítel povzbudil, abych se o něco podobného pokusila i u nás.

A jak to šlo?

Ze začátku moc ne. Obcházela jsem úřady a nabízela, že pro ně holubníky zajistím. Všem to přišlo zajímavé, ale nikomu se nechtělo nic moc dělat. Navíc jsem za sebou žádný hotový holubník neměla. Dělala jsem to při práci a neměla dost času a energie. Soustředila jsem se na jedno konkrétní město, ale tam to po volbách nedopadlo. Přemýšlela jsem, jestli se na to vykašlat, nebo se do toho pořádně obout. Vybrala jsem si druhou možnost.

Pak už se to pohnulo?

Udělala jsem si databázi měst a začala rozesílat maily s nabídkou holubníků. A když to někoho zajímalo, ozval se. Začala se zajímat i média, vycházely o mně články, i když ještě žádný holubník nestál (smích). Pak se ozval pan ředitel gymnázia v Bílovci, kde nakonec vznikl první holubník. Přesně před rokem.

S Městskými holubníky jste absolvovala i program Social Impact Award a získala rovnou dvě ceny…

Ano, cenu poroty Social Impact Award a speciální cenu České spořitelny, která je partnerem programu. Potřebovala jsem někoho, kdo mě posune dál, a tak jsem se přihlásila. Moje mentorky mi pomohly rozfázovat etapy při výstavbě holubníků a správně je nacenit. A hlavně mi byly oporou.

Kolik vlastně stojí holubník?

Výstavba půdního holubníku vyjde zhruba na 200 000 Kč. Následný provoz pak stojí kolem 14 000 Kč měsíčně. Je v tom i krmení a veškerá péče včetně veterinární. Je to výrazně levnější, než když si města pravidelně platí firmy na likvidaci holubů. Holubníky navíc počet holubů trvale sníží.

Čím to je?

Do pátého dne jim vyměníme vajíčka za atrapy. Máme tím pádem pod kontrolou počet mláďat, která se vylíhnou. Chodíme proto do holubníku dvakrát třikrát týdně. Atrapy jsou důležité, protože kdybychom vajíčka jen sebrali, holubi by měli tendenci snášet další a další. Takhle sedí na umělém vajíčku, ze kterého se nic nevylíhne.

Traduje se, že holubi přenášejí nemoci. Je to pravda?

Není. Jsou odolnější než jiní ptáci, třeba ptačí chřipku jen tak nechytnou ani ji nepřenášejí. Ano, pohybují se kolem odpadků, ale ty jim tam pohodili lidé, oni jen hledají potravu. V holubnících dostávají vhodnou stravu a také se pravidelně odčervují a hlídají, takže jsou v dobré kondici.

Údajně už jste strhla i spousta dalších lidí, kteří vám chtějí pomáhat.

Ano, pořád se mi ozývají noví a noví lidé, kteří by chtěli, abych v jejich městě vznikl holubník. Chodí místo mě lobovat na úřady, navazují kontakty s dalšími lidmi a mají skvělé nápady. Máme i skupinu na WhatsAppu, kde sdílíme zkušenosti. To je neuvěřitelně povzbuzující, protože jsem si dlouho myslela, že jsem na to sama, že holubi nikoho dalšího nezajímají.

Kdo se nejvíc zapojuje? Senioři, nebo mladí lidé?

Všichni, napříč generacemi i sociálními skupinami. To je na to to nejlepší. Například v Brně právě studenti Střední školy stavebních řemesel Brno-Bosonohy dokončují holubník na střeše magistrátu. Uvažuje se i o výstavbě holubníku ve věznici v Brně-Bohunicích. Také zde mají problémy s holuby a tohle řešení se jim líbí. Rády bychom s kolegyní Jitkou Kamanovou, se kterou již několik měsíců spolupracuji, vězně s naším projektem propojily. O holubníky se pak budou starat studenti, maminky na mateřské i senioři. Budou mít přivýdělek i životní náplň, navíc jsem přesvědčená, že spojení se zvířaty má na lidskou psychiku pozitivní dopad.

Kromě holubů milujete i koně…

Ano, jezdím odmalička a doteď jsem členem JK Baník Ostrava. A když jsem jako malá zrovna nejezdila, tak jsem koně kreslila nebo si hrála s figurkami koní. (smích)

Objednejte si předplatné Cosmopolitan

Časopis Cosmopolitan
Předplatné