Holly Humberstone a její staronové začátky

Holly, kdy se vám nejlépe tvoří?  

Myšlenky a nápady ke mně přicházejí odkudkoliv a kdykoliv, takže se snažím psát si do telefonu poznámky, ke kterým se mohu vracet, když mám čas je realizovat. Přijde mi opravdu náročné něco tlačit, spíš musím tvořit v moment, kdy se cítím inspirovaná, nebo se mi v životě zrovna děje něco, o čem chci psát. Takže bych řekla, že pro mě je klíčem cítit se uvolněná a zkrátka se bavit ve studiu a nezacházet s tvorbou jako se součástí své práce. Z takového nastavení podle mě vzniká nejlepší hudba.

Co potom obvykle děláte, když máte zrovna kreativní blok?  

Poslední roky jsem s kreativním blokem dost bojovala, protože jsem kvůli covidu nemohla moc ven a zažívat věci, o kterých bych pak mohla psát. Většinou jsem inspirovaná, když se toho kolem mě děje hodně. Upřímně řečeno je pro mě nejlepším způsobem, jak být znovu kreativní, zapomenout na psaní a prostě žít svůj život. Moment, kdy se zbavím nátlaku a přestanu se stresovat kvůli tomu, že nejsem dost produktivní, je přesně ten moment, kdy mám chuť se vrátit do studia. Naučila jsem se zkrátka víc důvěřovat tomuhle cyklu a uvědomovat si, že je v pořádku, když si dopřeji pauzu na přemýšlení.  

Kdy už se můžeme těšit na vaše debutové album?  

Poslední dobou jsem byla stále na cestách a musela jsem obětovat hodně svého času na psaní představením. Během přestávek jsem měla možnost dostat se do studia a napsat hodně písniček, které miluji, ale jsem neskutečná perfekcionistka a nutí mě to psát mnohem víc, abych si pak mohla vybrat jen písničky, kterými jsem vyloženě posedlá, a ty pak do alba zahrnout. Takže jakmile skončí mé turné po Británii, budu mít zase ví času a doufám, že už album dokončím. Ale kdo ví, jak dlouho to bude trvat, než s ním budu spokojená.

Svou hudbou zachycujete mimo jiné nové začátky – třeba úzkost z toho, že opouštíte domov a stěhujete se do Londýna. Promítají se podobné pocity také do vaší kampaně Vans?  

Rozhodně. Za poslední roky se toho pro mě hodně změnilo a některých věcí, které jsou v mém životě šťastnými, příjemnými konstantami, jsem se musela hodně pevně držet. Tím myslím svou rodinu a úzký okruh přátel, kteří jsou pro mě velice důležití, ale týká se to v důsledku i toho, co nosím na denní bázi. Vansky nosím od té doby, co jsem se jako teenager začala zajímat o módu. Proto pro mě bylo tak vzrušující stát se součástí téhle kampaně klasických vansek. Působí na mě nostalgicky, ale zároveň nadčasově a fresh. Proto je tolik miluji.   Vzpomínám si, jak jedna z mých sester dostala pár vansek a já jí je tak záviděla, až mě máma vzala do města a koupila mi pár taky. Byl to jeden z těch klasických stylů. Milovala jsem je a nosila, dokud nebyly úplně zřízené. Co je na vanskách podle mě cool, je právě ta jejich nadčasovost. Prošla jsem si spoustou podivných, trapných fází, když jsem vyrůstala, a dopustila jsem se během nich řady pochybných módních rozhodnutí, ale jestli je něco, co jsem nosila a nosím dodnes, jsou to vansky.

Mimo jiné jste také autorkou iniciativy Fifth Sister Swap, v čem spočívá?  

Mám tři sestry a sdílíme lásku k nakupování oblečení z druhé ruky nebo z charitativních obchodů. Také se o oblečení dělíme a upcyklujeme ho. Naučila jsem se toho od nich spoustu o módě a o děsivém vlivu, který má rychlá móda na životní prostředí, a tak jsem se svým týmem přišla s nápadem, že bych si oblečení mohla vyměňovat nejen se sestrami, ale také fanoušky. Fifth Sister Swap jsme od té doby s sebou vzali na spoustu loňských vystoupení v Británii a fanoušci nosili vlastní oblečení a někdy ho měnili i jen tak mezi sebou, což bylo docela cool. Ráda bych našla způsob, jak tuhle myšlenku dál rozvíjet a dostat ji mezi ještě více lidí.

Holly, rok 2023 je za rohem. Máte nějaké předsevzetí?  

Především dokončit své debutové album. To je první položka na seznamu. V roce 2022 jsem vystupovala na tolika místech a cítím, jaké mám štěstí, že mohu díky své hudbě tolik cestovat po světě a potkávat tolik nových, milých lidí. Ráda bych vydávala nové písničky, abych v tom mohla pokračovat. Hrát pro lidi je opravdu ta nejlepší věc a já jsem tak vděčná, že to mohu dělat. Psaní hudby je velice důležité pro moje duševní zdraví a přijde mi cool, že si v mých písničkách najdou význam i ostatní lidé. Taky bych měla začít víc cvičit a jíst víc ovoce! Ale to není tak důležité…