Balenciaga/Fortnite
S jistou mírou nadsázky by se dalo říct, že hon za módou udržitelnou, udržitelnější, nejudržitelnější má po letech našeho lopotného pozemského snažení nového a poměrně nečekaného vítěze. Neskutečného. Zrak nám zase jednou (a to téměř doslova) vytřel Mark Zuckerberg, který na sklonku loňského roku představil platformu metaverse, hybridní spojení sociálních sítí a fyzického světa. V následující dekádě má (podle slov vývojářů) poskytnout místo pro zábavu, hraní, zdravý životní styl, práci, vzdělávání i byznys.
Na detaily jejího fungování se mě prosím neptejte, rozumím jim asi jako průměrný horník pěstování bonsají. Ostatně, i samotní tvůrci se zatím vyjadřují spíše ve vzletných jinotajích. „Ve skutečnosti mluvíme o samotné budoucnosti internetu. Jeho první éra, Web 1.0, zajistila přenos informací, ta další, Web 2.0, se postarala o sblížení lidí prostřednictvím sociálních sítí. Nyní stojíme před zrodem webu 3.0, který propojí lidi, místa i věci, mnohdy v plně syntetickém prostředí,“ uvedla Cathy Hackl, CEO společnosti Futures Intelligence Group, již odborníci považují za kmotřičku metaverse. Zároveň dodává, že nepůjde o jednu platformu vlastněnou jednou společností, ale umožní ji mnoho technologií a mnoho subjektů.
V hrubém překladu pro ty, jejichž technická představivost končí (stejně jako ta má) circa u rozložení žehlicího prkna: Jde mimo jiné třeba i o to, že si nasadíte brýle Oculus, pomocí nichž se v pohodlí domova přenesete k jednomu kulatému stolu s obchodními partnery z Kuala Lumpur, San Francisca a Kapského Města. Případně se budete procházet po kolonádě v Baden-Baden s mopslíkem na vodítku, ač ve skutečnosti s nákupní taškou v ruce porázujete z práce přes sídliště v Karviné.
Že pořád nevidíte spojitost s módou, neřkuli udržitelnou? Tak si chyťte klobouky, teď už pojedeme vážně z kopce. Konfiguraci lidí, ale i věcí si totiž v metaverse světě budete samozřejmě moci navolit sami, což přináší bezmezné možnosti pro uživatele – a ještě nedozírnější příležitosti pro komerční subjekty. Jen si to představte: I když nevytáhnete paty z domu a na sobě budete mít teplákovku, na zmíněný meeting můžete „dorazit“ v Chanel kostýmku do coworkingové zasedačky plně vybavené nábytkem Vitra a po lázeňském korzu vlát v nejnovějším Valentinu. Jenže zatímco ve vaší oblíbené videohře jste si podobné roztomilosti dopřávali víceméně gratis, v metaverse za ně zaplatíte. Zda poplatek symbolický, nebo cenu blízkou té, co se hradí za fyzické podoby daného produktu, můžeme hádat dvakrát, tip bych ale měl: €€€. Za reálné peníze (nebo za pravděpodobnější virtuální měnu) si postupem času vytvoříte šatník či botník, aniž by vám doma viselo jediné ramínko a svět se zamořil dalšími zplodinami ze zbytečné nadprodukce. I takové jsou vize.
Ostatně, první kusy luxusního virtuálního ošacení a doplňků jsou dávno na trhu, k mání existují například na britském start-upu The Dematerialised, kde svému avataru (jejichž existence bude podle Zuckerberga časem tak rozšířená a běžná jako profilová fotka) můžete pořídit třeba McQ mikinu v ceně od 275 až do 2400 eur. Další na vývoji metaversí pracují, z těch největších hráčů na fashion trhu třeba skupiny LVMH a Kering, stejně tak Farfetch a Nordstrom. Metaverse pro ně výhledově znamená nejen obrovský nový trh, ale v možném extrémním důsledku i snížení reálné produkce, prázdné sklady či zrušení výprodejů, které dnes hodnotu módních domů značně devalvují. O tom, že vývoj podobným scénářům nahrává, svědčí mnohé. NFT trh s uměním v čele, případ z loňského června, kdy se virtuální podoba kabelky Gucci Queen Bee Dionysus na herní platformě Roblox prodala v přepočtu za vyšší cenu než skutečná taška v kamenném obchodě, a sice za 4115 dolarů, coby perlička.
Pro Marka Zuckerberga, který v zájmu toho, „aby neztrácel čas zbytečnými malými rozhodnutími“, rád chodí v jednom a tom samém tričku, i generace Z a Alfa, jež život prožívají hlavně online, jde určitě v mnohém o přitažlivou ideu. Mně se chce ale křičet… Klidně mě obviňte z materialismu i staromódnosti, ale není snad jedním z největších potěšení milovníka módy, když si na materiál svetru sáhne a cítí ho na těle, vytoužené boty nazuje na nohu a „vyvenčí“ a novou kabelku naplní svými malými nezbytnostmi a vyrazí do baru, nikoli jen na Instagram? Stávají se z nás snad *modernější* verze dvojrozměrných figurek, jaké jsme v dětství oblékali z vystřihovánek? Opravdu jsme se odlidštili natolik, že nám bude stačit virtuální vlastnictví pro iluzorní dojem a status bez emoce a potěšení z reálného užívání? Co bude dál? Zážitkové degustační menu o sedmi chodech amarounů? A znamená to, že budeme ještě více času trávit zabarikádovaní mezi čtyřmi zdmi místo toho, abychom vyšli ven, kde se děje život v 6D?!
Splným rizikem toho, že pro dnešní náctileté a všechny pokrokáře zním zřejmě jako zastánci koňských povozů na konci 19. století, tetelící se nad zavařenými motory prvních automobilů, se raduji alespoň z přístupu značky Hermès. Ta svůj postoj k metaverse vyjádřila celkem jasně, když v lednu podala žalobu na umělce tvořícího pod jménem Mason Rothschild, který se na platformě OpenSea pokusil prodávat »MetaBirkins«, přetvořené digitální verze ikonické kabelky, v ceně od 13 do 65 000 dolarů. Tradiční francouzský módní dům ho ale nařkl z plagiátorství, z porušení ochranné známky a cybersquattingu. Nutno doufat, že tak učinil z principu, nikoliv pro ušlý zisk a vlastní meta příležitosti. Na výsledku sporu každopádně záleží, určí totiž precedens pro ochranu značek v celém metaverse.
Obrázek fake birkinky za 300 000 Kč? No, nekupte to!
