12 rande za večer? Máme match?

Naše generace údajně nerandí. Tinder stahuje a maže sporadicky a online seznamování už ztrácí naši důvěru. A tím, že už údajně ani nechodíme ven, se jen tak nestane, že bychom někoho potkali tím staromódním filmovým způsobem. Možná i proto popularita speeddatingu přirozeně roste. Žádné swipování, žádné střádání odvahy a přemlouvání se, abyste k někomu přišli a požádali ho o kontakt. Jen řada malých randiček za sebou. Což je úplně ideální v případě, kdy i vám někteří z vašich přátel říkají, že nikam nechodíte.

Já takhle stihla 12 randiček po 6 minutách. A pečlivě si psala poznámky.

Nervozita je asi přirozená, pořád jdete poznat někoho nového a vycházíte z komfortní zóny. Na druhou stranu, díky tomu, že je většina z vás na téhle akci z úplně stejného důvodu jako vy, nervozita zmizí během chvilky. Konverzace začínají nenáročně a často uplynou rychleji, než by jste si přáli. Holky vám dají identity, díky kterým najdete svůj stoleček a obálku s hrací kartou. Celý večer probíhá tak, že ženy sedí a muži rotují kolem nich, v půlce akce je přestávka. Na stolečcích jsou připravené pomocné otázky, kdyby náhodou konverzace vázla a neměli jste si co říct.

Takže jsi zoufalá jako všichni ostatní tady?

Zoufalá byla tahle konverzace. Bylo to asi osmé šestiminutové rande a první věc, co mi tenhle kluk řekl, byla: „Jmenuju se Ondřej anebo možná Jakub. Kdo ví. “ Pokračoval tak, že cokoliv řekl, zakončil větou: „Možná to není pravda. “ A tvářil se, jako by to všechno bylo pod jeho úroveň. V tomhle momentu se těch šest minut zdá jako šest hodin. Ale 12 lidí, 12 chutí. I s jeho přístupem se musí počítat. Třeba tenhle postoj bude někoho přitahovat. Pojďme si ale říct jednu věc: on sám za tuhle zkušenost zaplatil a šel tam. Nikdo mu nedržel pistoli u hlavy a dost pravděpodobně ho taky nikdo na svou kartičku nenapsal. Anebo se takhle choval jen se mnou. Kdo ví.

Co je ve finále velká výhoda speeddatingu, je to, že nikoho neoslovujete o kontakt přímo. Ego je uchráněné, zatímco vy můžete napsat až tři jména do své hrací karty, kterou při odchodu vrátíte holkám. Ty vám v případě shody předají kontakt, který jste si sami zvolili, a zbytek je na vás. Žádný tlak, žádné čekání, jen pocit, že máte vibe a že je to spojení vzájemné. Už jste spolu mluvili, už jste se viděli, a ačkoliv to bylo jen na šest minut, pochytíte přesně to, co máte pochytit. A pokud jste zvědaví, můžete to prozkoumat dál.

Já se holek ptala, z jakého důvodu tenhle event udělaly a jestli se někdo opravdu spojil. Řekly mi, že díky tomu, co řešily roky v podcastu o lásce, si řekly, že vlastně proč neudělat něco, co lidi, kteří jsou single, spojí. A že ze zpětné vazby vědí, že se některé dvojice opravdu spojily.

Proč tam mám teda chodit?

To, jestli je tohle rychlé randění pro vás, musíte posoudit sami. Já sledovala ostatní páry i způsoby, jak k tomu někteří přistupovali, což zahrnovalo jak plnohodnotný pracovní pohovor: „Tak mi rychle řekni, co děláš, odkud jsi, kolik ti je a co tě baví, “ tak člověka, co přišel jen kvůli popcornu a mandlím v čokoládě zdarma.

A můj verdikt? Match jsem si nenašla, zato jsem si ale oprášila svoje konverzační dovednosti (které na tom byly hůř, než jsem si myslela), vyšla z komfortní zóny, získala příběh pro svoje kamarády (i do článku) a potkala řadu lidí, na které bych v té své bublině asi nikdy nenarazila. Což, když nad tím přemýšlím, je stále úspěch. A pokud i tak nevíte, proč to zkusit — Proč to nebrat jako nácvik randění nanečisto? Jediné co se může stát je, že vás to příjemné překvapí.