Foto: GettyImages
Někdy vás to prostě přepadne ze zálohy. Najednou zjistíte, že vás něco vzrušuje, a nemáte vůbec ponětí proč. Možná jste ve třinácti viděli něco v televizi. Nebo vás to napadlo až v dospělosti, když jste se konečně cítili bezpečně experimentovat. Odkud se to vzalo? Je to v genech? Zažili jste něco formativního v dětství? Nebo je to prostě náhoda? A nemůžou za to moji rodiče?!
Podle Morag Yule, klinické psycholožky z Toronto Sexuality Centre, se naše kinky vyvíjí prostřednictvím kombinace přírody a výchovy. "Je to velmi komplexní. Když se snažíme zúžit sexualitu na něco konkrétního, může být opravdu náročné tomu porozumět."
Yule vysvětluje, že sexuální preference nejsou jednoduchá rovnice. Zahrnuje to biologické faktory – jako je mozková chemie a hormonální vlivy, ale také psychologické faktory jako časné zkušenosti, kulturní kontext a osobní vztahy. Někdo může mít genetickou predispozici k určitým rysům, třeba vyšší míru senzorické citlivosti nebo tendenci k dobrodružství, které ho mohou učinit otevřenějším k určitým sexuálním zkušenostem. Ale projeví se tyto predispozice? To záleží na životních zkušenostech této osoby a prostředí, ve kterém vyrostla.
A když věda zkoumá sexuální orientaci? Výsledky jsou podobně složité. Velká genetická studie na téměř půl milionu lidí identifikovala pět genetických variant spojených s homosexuálním chováním. Celkově všechny testované genetické varianty vysvětlovaly 8 až 25 procent variability v homosexuálním chování. Což znamená, že geny hrají roli, ale pozor, rozhodně nejde o jediný vliv. Zkrátka neexistuje žádný gen, který by potvrzoval, že člověk bude homosexuál nebo heterosexuál.
Co tedy zbývá? Zkušenost, prostředí, náhoda. Klasické sexuální podmiňování může vysvětlit některé formy BDSM a fetišů. Člověk se naučí spojovat nesexuální podnět se sexuálním potěšením. Příklad?
Masturbujete si v klidu na vámi příjemném místě a když dosáhnete orgasmu, tak si všimnete nějakého objektu. Protože jste viděli tento objekt (třeba punčochy) v dokonalém okamžiku, nyní ho spojuje s potěšením a vzrušením a může si vyvinout fetiš na punčochy. Kombinace zážitku ve správný čas a na správném místě.
Důležité je ale říct, že vědecké výzkumy opakovaně potvrzují, že mít fetiš neznamená, že je člověk duševně nemocný. Pokud se odehrávají mezi dospělými lidmi, kteří s tím souhlasí a nikomu se skutečně neubližuje. Je to prostě součást jeho osobnosti. Problém ale nastává, když se někdo snaží fetiš v sobě potlačit nebo se ho násilím zbavit, potom takový tlak na sebe sama může člověku psychicky vážně ublížit.
Takže ano, částečně to můžete "dědit", ale ve smyslu genetické predispozice k určité intenzitě sexuální touhy nebo k otevřenosti vůči novým zkušenostem. Ale konkrétní kinky, které vás baví? Ty jsou pravděpodobně výsledkem jedinečné kombinace vašeho mozku, vašich zkušeností a toho, co jste viděli právě ve správný moment. A je to naprosto v pořádku.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
