Foto: GettyImages
Možná o tom slyšíte dneska poprvé. Možná už jste o tom někdy slyšeli a něco ve vás si řeklo: „Hele, to jsem já" a možná si myslíte, že se vás to vůbec netýká. Ve všech třech případech stojí za to číst dál. Přísahám.
Heteroflexibilita obecně totiž popisuje lidi, kteří se identifikují převážně jako heterosexuální, ale ne výlučně. Jinými slovy, přitahuje je primárně opačné pohlaví, ale občas to trochu přesahuje. Ne pravidelně, ne nutně v praxi, ale ta možnost tam je. A to stačí.
Jeden z nejčastějších názorů, který heteroflexibilita vyvolává, je to, že „to je jen experimentování" nebo „to přejde". Jenže sexualita není nemoc, ze které se zotavujete. Je to součást toho, kdo jste a heteroflexibilita není přechodná stanice na cestě někam jinam. Pro spoustu lidí je to prostě cílová destinace.
Výzkumy opakovaně ukazují, že sexualita je u velké části populace plynulejší, než základní binární kategorie heterosexuální a homosexuální naznačují. Slavná Kinseyova škála z roku 1948 tohle naznačovala už tehdy a desetiletí výzkumů od té doby to jen potvrzují. Lidé, kteří se identifikují jako převážně heterosexuální s občasnou přitažlivostí ke stejnému pohlaví, nejsou výjimka. Jsou jen skupinou, která dlouho neměla slovo. Sexualita je zkrátka spektrum. Pojďme si to už přiznat.
Teď si určitě říkáte, proč tu píšeme o nějaké heteroflexibilitě, když už to známe pod pojmem bisexualita, co? Chyba. Tohle je totiž otázka, která se objevuje skoro vždy. A odpověď je zároveň jednoduchá i složitá, hlavně záleží hlavně na tom, jak se daný člověk sám identifikuje.
Bisexualita obecně popisuje přitažlivost k více pohlavím bez výrazné preference. Heteroflexibilita naproti tomu pracuje s tím, že ta preference tam je a navíc výrazná, jasná, ale není absolutní. Je to rozdíl mezi "přitahují mě obě pohlaví" a "přitahuje mě převážně jedno pohlaví, ale ne vždy a ne výhradně". Hranice mezi těmito identitami nejsou ostré a nikdo vám nemůže říct, která z nich je ta správná pro vás. To víte jen vy.
Protože pojmenování věcí jím pak dává váhu. Spousta lidí žila léta s pocitem, že do žádné kategorie přesně nezapadají. Že jsou příliš heterosexuální na to, aby se identifikovali jako bi, ale ne dost heterosexuální na to, aby to slovo sedělo úplně. Heteroflexibilita těmto lidem dává jazyk. A jazyk dává pocit, že nejste sami a že to, co cítíte, je legitimní.
To neznamená, že se musíte nějak identifikovat. Spousta lidí tohle slovo nikdy nepoužije a žije si spokojeně bez nálepky. Ale pro ty, kteří ji hledali, tak tady je.
Víceméně cokoliv nebo nic. Heteroflexibilita není výzva k akci ani povinnost experimentovat. Někteří heteroflexibilní lidé mají výhradně heterosexuální vztahy a přitažlivost ke stejnému pohlaví zůstává jen teoretická. Jiní ji občas naplní. Jiní jsou v dlouhodobém vztahu a celá věc je pro ně spíš součást sebepochopení než každodenní reality.
Sexualita není jen to, co děláte. Je to i to, co cítíte. A obojí je platné.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
