Duo za podcastem Sexuálna výchova odpovídá na ožehavé otázky

Na kterou otázku nebo situaci jako ze Sexuálné výchovy jste naposledy v reálném životě neměli odpověď?

M.: Před pár týdny mě zastavila posluchačka na jedné události a svěřila se mi se svým příběhem – je ve vztahu a ví, že by z něho měla odejít, ale zároveň to nedokáže. To je velmi těžká situace. Řekla jsem jí, že bych jí dokázala povědět všechny teoretické poučky o sebehodnotě a logické argumenty i to, jak by to mělo být. Ale bohužel je realita často jiná a jsou situace, do kterých musíme dozrát. Člověk v sobě musí sám najít tu sílu a nic, co bych jí pověděla, by jí nepomohlo, dokud si to sama neuvědomí. Been there, done that. Samozřejmě jsem jí doporučila terapii a konkrétní podcasty, které by jí mohli pomoct, ale někdy je těžké dát odpověď, obzvlášť v otázkách vztahu. Víme, jak by věci měly být, ale ne vždy tak jsou.

D.: Na tuto! Znáte to, odpovědi na takovéto otázky vás napadají tak třikrát denně, ale jak máte náhle otázku zadanou, v mozku nastává tma. Když na něco nemám odpověď a je to otázka od followerů, kteří potřebují pomoct, přesměruju je na odborníky, kteří to dovedou.

Dostanete za úkol tomu druhému napsat nové bio na Tinder. Co do něj dáte?

M.: Uf, v tomto bude určitě lepší Denis, on je král copywritingu a právě takových svůdných formulek, ale: „Předělávám si svůj domeček u jezera, chceš přijít malovat?“

D.: „Mám manžela Inda, ale máme otevřený vztah, takže jestli chceš trochu exotiky, hit me up!“ (směje se) „Potom si spolu můžeme dát parathu a poslouchat melodic techno.“

Když přijde na lásku a vše s ní spojené, co se podle vás nejvíce přeceňuje?

M.: Spontánnost sexu. Že sex bude vždy spontánní, vždy budeme přesně vědět, co ten druhý chce, a s tím správným partnerem nebo tou správnou partnerkou to bude vždy super a nebude potřeba na tom pracovat. Není to tak. Sex je nutné si často třeba i plánovat. A intimita není jen o něm.

D.: Existuje teď trend: princess treatment vs. bare minimum. Jde o to, že si do těchto dvou kolonek lidé píšou a určují, jaké chování je pro ně už nad jejich očekávání a co je minimum, které druhý ve vztahu může dělat. Podle mě se často spokojíme jen s bare minimum a přeceňujeme tak základní činy v lásce a partnerství, které by měly být samozřejmostí, nikoliv být oceňované jako něco extra.

A co se naopak podceňuje?

M.: Běžné věci, jako je na příklad otázka „Jak se máš?“ Nemyslím tu, na kterou přijde odpověď jen „dobře“ nebo „špatně“, ale opravdu hluboký zájem, jak se ten člověk má a pravidelné check-iny. Stejně tak si málo říkáme „prosím“ a „děkuju“ za možná i samozřejmé věci. A taky obyčejná společná procházka je skvělá pro vztah, nejen partnerský, ale pro celou rodinu.

D.: Myslím, že se podceňuje komunikace. Důležitost povědět si, když nás něco trápí, sdílet svoje strachy a problémy. Stydíme se parterům a partnerkám otvírat i navzdory tomu, že spolu žijeme už x roků. Otevřená a dospělá komunikace, kde se nachází pochopení a mizí hanba, je něco, co by se mělo nacházet v každé vztahové buňce.

Které tři otázky by si měl podle vás každý pár položit hned zkraje vztahu?

M.: „Jaký typ vztahu preferuješ?“ Monogamii, otevřené vztah, polyamorii… „Co je pro tebe kvalitně strávený čas?“ Někdo chce sport a aktivitu, někdo každý večer před telkou. A pak: „Jaký je tvůj vztah s rodinou?“

D.: „Jsem over my ex?“ „Chci skutečně vztah?“ „Dokážu udělat kompromis?“ Ale je to složité, protože do vztahu přicházejí rozdílní lidé, kteří mají za sebou celý život. Těžko tak navrhnout tři otázky, které by se hodily na každého. Podle mě je lepší zeptat se nejdřív sebe samého, než něco očekávat od toho druhého.

A které tři je rozhodně lepší si nechat na později?

M.: „Jak budeme nakládat s penězi?“ Vlastní účty, nebo společné? Peníze jsou často ještě větší tabu než sex. „Co pro tebe znamená podpora ve vztahu?“ Když se jeden rozhodne dát výpověď a následovat svůj sen, podpoří ho ten druhý? Finančně? Pomocí v domácnosti? Zvládne těžší období, obětuje se? Jaký je jeho ideální balanc mezi osobním rozvojem a vztahem? A: „Co pro tebe znamená pořádek v domácnosti?“ Jak často se uklízí? Najmou si uklízečkou? Jsem zastánkyní toho, že ze 70 % se páry hádají o pořádku v domácnosti. (směje se)

D.: Nevím, já jsem člověk, který hned vybalí všechno. Právě jsem v procesu přijetí, že takový jsem, a když druhému neubližuju, je to tak v pořádku. Takže pokud cítíte, že se chcete na něco zeptat, zeptejte se. Nic v sobě neduste, protože to je začátek konce otevřené a upřímné komunikace.  

Zbytek dotazníku si můžete přečíst v srpnovém vydání Cosmopolitanu!