Spider-Man (2002)
Jakmile jsem se dozvěděla, že v Praze funguje speed dating, hned jsem to chtěla vyzkoušet. Do té doby jsem o téhle akci slyšela pouze v Gilmorkách, když Paris „rychlé rande“ navštívila na Yalu, během několika prvních vteřin slovně odstřelila své dva potencionální partnery a nakonec si tam našla budoucího manžela. Jak něco takového ale může vypadat u nás? Myslím, že hned na začátek můžu říct, že Česko není Amerika a že Praha není jako Yale. Jednoduše na tyhle akce nechodí dvacetiletí modelové, ale spíše třicetiletí kluci. Což ale neznamená, že by mezi nimi nebylo na výběr.
V informačním e-mailu bylo napsané, ať dorazíme na místo o 20 minut dřív, jelikož se musí vyřešit registrace, kde kdo sedí a podobně. Ačkoliv se mi to často nestává, přešlapovala jsem tam mezi prvními. A rozhodně to není něco, co bych doporučila. Nejen, že během čekání vaše nervozita stoupá, ale pokud váš společník dorazí také v předstihu, musíte si s ním povídat o čtvrt hodinku déle. Pokud narazíte na sympaťáka, je to super. V opačném případě si raději dojděte ještě pro drink a na toaletu, což byl i můj případ.
Když už byli všichni přítomni a padla sedmá hodina, zazvonila moderátorka na zvonek a vysvětlila pravidla. „Točit se budeme po pěti minutách,“ zmínila hned na začátku. „Pět minut? Co si s těmi neznámými mám povídat takovou dobu? Měla jsem za to, že to bude minuta!“ honilo se mi hlavou. Než jsem se ale nadála, zacinkalo to a přede mnou se zjevil týpek, který povídá: „ahoj, já jsem B.“ Aby nikdo nebyl identifikovatelný, je každému přiděleno konkrétní písmeno. Ve finále jsem se ale skoro s každým představila křestním jménem, protože říkat někomu, „Tak, Éčko, jaké máš záliby?“ je trochu zvláštní.
O otázkách jsem celkově dost přemýšlela, dokonce si googlila, na jaké se ptát. Dost mě zaujaly ty typu: „Největší random fakta o tobě?“ „Jak si představuješ sám sebe šťastnýho?“ A kamarádka mi poradila: „Kdybys mohl mít superschopnost, která by to byla?“ Nakonec ale žádná z nich nepadla. S každým jsme si stihli říct pouze to, čím se živíme, jaké máme koníčky, případně co pijeme a jak jsme se k téhle seznamce dostali. A kdyby vám otázky náhodou došly, každý má dvě připravené od pořadatelů na papírku. Moje byly: „Pospíš si rád o víkendu?“ a „Na jaký způsob jíš vajíčka?“
Pokud se rozhodnete speed dating vyzkoušet, pak:
Nejvtipnější byl z mého pohledu borec, co ještě před začátkem vypil tři vína na kuráž. Ten se dokázal bavit naprosto o všem, ultra rychlostí a ještě k tomu dost křičel, takže každá z nás jeho historky slyšela minimálně dvakrát. Musím ale uznat, že čas s ním vážně utekl. Ten, kdo se točil od stolu ke stolu, byli muži, takže jenom co křikloun odešel, už u měl byl další společník. Mimo tohoto strategicky myslícího pána jsem se potkala třeba s byznysmenem, tanečníkem latiny a překvapilo by vás, kolik lidí dělá turistiku! Můj kamarád, kterého jsem si vzala pro všechny případy s sebou, narazil na slečnu, co chová lidožravé rostliny. A známým se zalíbil pouze moderátor. „Mně jeden nutil skoro tři minuty hádat, co dělá za práci. Další mi řekl, že ve volném čase rád leze na komínky v okolí.“ „Mně jeden celých pět minut vyprávěl o tom, jak miluje Selenu Gomez, poslouchá její písničky a filmy sleduje zásadně jenom s ní.“ Smějí se doteď.
Po každém kole si vezmete svoje papíry a zaznamenáte si, s kým jste měli tu čest. Do jednoho si zapíšete poznámky, jak na vás dotyčný působil. V druhém pak zakroužkujete buď seznámení, přátelství, nebo sport (podle toho, na jakou úroveň byste ráda posunula vztah s novými tvářemi)… Nebo nic, podle toho, jak vám kdo sedl. Je dobré si všechno psát rovnou, a to včetně jmen. Jak jich člověk slyší za večer tolik (u nás to bylo sedm), velmi jednoduše je zapomene. A pokud se bojíte, aby u vás v poznámkách nikdo nic neobjevil, můžete si zvolit nějakou šifru. Můj kamarád ženy označoval podle svých oblíbených světových měst. Kroužkování si ale možná přeci jen nechte, až se budou muži točit… A pak si schovejte papír. Reakce jednoho z mých protějšků totiž byla, „koukám, že tam máš hodně sportovců.“
Ukázalo se, že spousta lidí se pro tuhle akci rozhodla, protože je už nebaví aplikace jako Tinder a přijde jim daleko jednodušší setkat se face to face, protože tak rychleji zjistí, zda něco přeskočilo. Jeden z přítomných to dostal k narozeninám (velice originální dárek) a jiný podobné typy akcí využívá relativně často (byl potřetí), protože mu to přijde jako celkem jednoduchá forma seznámení. A jak se ukázalo, tak je… A nejenom mezi partnery. S pár lidmi jsem si sedla tak, že jsme se rozhodli zajít ještě na pivo. A přestože jsem odcházela se dvěma potencionálními seznámeními (výsledky vám přijdou do mailu i s kontakty na ty, s nimiž bylo propojení vzájemné), možná jsem spíš našla nové parťáky.
