Foto: GettyImages
Patří sem emoce z Pandořiny skříňky i několik odstavců z bible. A ano, existují věci, na které by to mělo bez výjimky platit. Ale co když se celý život snažíme dělat tu správnou věc, a nakonec se ukáže, že vlastně tak správná nebyla? Jak je možné, že moje verze správného rozhodnutí je pro někoho jiného ta špatná?
A netýká se to jen romantických vztahů. Platí to pro vztahy obecně, pro práci, povinnosti, životosprávu i způsob, jakým si ráno objednáváme koláč v pekárně. Někdy to prostě nevyjde, i když se snažíme, aby vyšlo. A ano, formulace i způsob, jakým věci říkáme, v tom hrají velkou roli. Jenže pokud jde o samotnou volbu: jak vlastně poznáme, že je správná?
Určitě nejsem jediná, kdo se někdy snažil udělat něco, o čem byl přesvědčený, že je správné, jen aby ho to zpětně bodlo do zad. Někdy jde i o úplné maličkosti, které mají stejný dopad jako když si špatně umyjete ruce po samoopalováku. Nebo jako když se zapomenete namazat opalovacím krémem před prací na zahradě. Bohužel ale „udělala jsem správnou věc“ často neznamená „dopadlo to dobře“.
Protože v reálném životě není nic tak černobílé, jak se může na první pohled zdát. Už to dávno není jen anděl a démon, nebe a peklo nebo dobře a špatně. Vstupuje do toho mnohem víc faktorů. Možná i proto je někdy tak frustrující snažit se vždycky „dělat tu správnou věc“, protože ani to nezaručuje dobrý výsledek.
Pro každého totiž správná věc znamená něco jiného. Jednomu se řešení situace zdá upřímné, ohleduplné a zodpovědné, zatímco pro druhého může ta stejná věc působit chladně, sobecky nebo krutě. A to z nás ani z těch druhých automaticky nedělá špatné lidi. Dělá to z nás jen lidi.
Každý totiž hodnotíme věci podle toho, jak vnímáme svět, jaké zkušenosti máme za sebou, jaké vztahy jsme prožili, čeho se bojíme i jaké chyby jsme udělali. A stejně jako se těm chybám nikdy úplně nevyhneme, někdy se nevyhneme ani tomu, že naše „správná věc“ bude pro někoho jednoduše špatně.
Mně se nejednou stalo, že něco vyznělo jinak, než mělo, a často za to mohla jen špatná volba slov z mé strany, ale když se nad tím zamyslím do hloubky: může nás někdo odsoudit za to, že se snažíme udělat to, co se z naší strany zdá jako to správné?
Protože některá rozhodnutí často vyžadují hodně emoční dospělosti a energie. Ne všechna rozhodnutí jsou lehká. Naopak. Hodně z těch opravdu správných jsou ta nejtěžší, co kdy uděláme. Ale musíme se naučit je respektovat. Bolí nás, nedají nám spát a časro nás donutí o něco přijít. Ale v širokém měřítku jsou to ta, na kterých nejvíce záleží.
Tohle je opravdu perlička. Za mě by totiž ta správná volba měla být jako když si v autobuse můžete vybrat, zda si sednete přímo vedle někoho, nebo někam, kde bude alespoň jedno místo vedle vás volné. (Kdo by si dobrovolně vybral první možnost, patří do pekla. ) Ale proč mám pocit, že se to spíš většinou blíží prostřednímu sedadlu v nízkonákladovém letu mezi kompletními cizinci?
Protože v momentu, kdy tam sedíte, pomalu litujete, že jste ty dvě stovky za místo u okýnka nebo alespoň v uličce nezaplatili. Tak či onak jsme jenom lidi a jako lidi děláme chyby, děláme dobrá rozhodnutí a pak ta, kterých dodatečně nebo okamžitě litujeme. A ano, někdy se nám ta správná věc vymstí, ale to už je prostě risk, který musíme podstoupit.
Chodící moodboard, co neumí nic nedělat. Fotografka a módní enthusiastka, co ocení dobrou kávu a matchu.
