Foto: Alice in Wonderland, 2010 (Walt Disney Pictures)
Všem se občas honí hlavou něco, o čem raději nemluvíme nahlas. Podělte se s námi a pojďme společně etiketě dopřát zasloužený makeover. Chcete se i vy zeptat na něco, co vás pálí nebo nám sdělit svůj nepopulární názor a zjistit tak, že v tom nejste sami? Své ožehavé otázky posílejte na redakce.cosmopolitan@mafra.cz. V naší pravidelné rubrice Spill it, která vychází každý měsíc jak v tištěném časopise, tak i na online, najdete odpovědi od našeho redaktora Martina Váši. Nad čím se zamyslel tentokrát?
Automatická odpověď není slohová práce na téma „I love my job, I love my job, I love my job“ a vy nejste neslušní jen proto, že si chcete od práce odpočinout. Takový e-mail má za úkol informovat, že nejste přítomní, fyzicky a nejspíš ani duchem. Esej o tom, jak právě čerpáte síly, abyste po návratu mohli podávat ještě lepší výkon, by byla smutnější než love story od Rosamunde Pilcher. Tím spíš, že na konci žádný happy end nečeká. Navíc dává mezi řádky ostatním zelenou kontaktovat vás jinde. Když nejste na mailu, třeba odpovíte na WhatsAppu, Messengeru či Instagramu? „Promiň, že ruším na dovolené, ale…“ Známe to všichni. Coco Chanel radila, ať se před odchodem z domu podíváme do zrcadla a jednu věc z outfitu ubereme. S automatickou odpovědí v nepřítomnosti buďte klidně ještě radikálnější. Než ji nastavíte, podívejte se na ni a uberte vše až na tu jednu důležitou informaci – do kdy si nepřejete být rušeni.
Hosté ne a ne odejít, přestože jste před nimi už vyklidili myčku a pomalu i umyli okna? Odbyla půlnoc a vy začínáte závidět kočáru z Popelky od Disneyho? Ach, smět se tak proměnit v dýni! Neexistuje elegantnější řešení než upřímnost: „Já už si jdu lehnout, ale vy se klidně bavte dál, jen před odchodem sfoukněte svíčky…“ Dobří přátelé to pochopí. A ti ostatní? Ti u vás doma nejspíš stejně nemají co dělat.
„Děti vždy vystaví rodičům účet. Je to ostatně hlavní téma řecké tragédie,“ říká trefně ředitelka psychiatrické léčebny ze seriálu Borgen. Hledat příčinu nízké kvality svých vztahů v minulosti není úplně od věci. Kdo v dospělosti jsme, je skutečně do velké míry dáno tím, čím jsme si prošli v dětství a dospívání. Dobrá zpráva? „Nemusíme zůstat vězni naší minulosti. Abychom se od ní ale mohli osvobodit, musíme si jí být nejprve plně vědomi,“ zní v anotaci k nové knížce How to Overcome Your Childhood vydané v nakladatelství The School of Life, která se tématu věnuje. Necítíte se na terapii? Go get it, tiger! Tahle chytrá knížka vám pomůže udělat první kroky vstříc světlejším zítřkům.
He’s a 10, but he writes do knihy. He’s a 3. Tohle jde možná proti tomu, co vás učili, i proti tomu, čemu věříte, ale pokud darujete knihu a nejste jejím autorem nebo se nejedná o Homérovu Ílias, má smysl věnování napsat na zvláštní kartičku. „Všechno nejlepší, doufám, že se Ti kniha bude líbit tolik jako mně, a pokud ne, klidně ji daruj někomu dalšímu nebo střel v Knihobotu, zkoušet Tě z ní nebudu.“ Dárek by měl být milým gestem, ne němou výčitkou, která bude obdarovanému při každém pohledu na knihovnu připomínat, že je zřejmě jediný člověk na planetě Zemi, na něhož má Malý život stejný efekt jako Stilnox.
@martinvasa
Spisovatel se syndromem podvodníka, latentní florista, extrovertní introvert, milovník kávy a časných rán.
