Šéfredaktorka Adéla Mazánková o lednovém čísle Cosmopolitanu

Devítkou myslela Hanka konec numerologického cyklu roku 2025. V numerologii tohle číslo značí završení, dočišťování, poslední kolo před dalším výstupem. Nepřináší nové začátky, devítka dělá inventuru. Sváteční mezidobí je na to skoro až po­­­­­­dezřele ideální. Je to čas, kdy se vše, co jsme posled­ních pár let odkládali na „někdy jindy“, konečně ozve.

Představte si stěhování z bytu, kde jste si už leccos odžili. Otevíráte skříně, šuplíky, krabice, na které jste zapomněli. Kolik z toho vás tíží a letí oknem? Kolik vás donutí vděčně zavzpomínat? A čemu musíte dát znovu péči, aby to fungovalo i v novém? Děláte při stěhování „čistý řez“, nebo pracujete se vším, co máte?

Když jsem nad lednovým tématem naší The Moving On Issue přemýšlela, došlo mi, že pohnout se dál není o tom, že si to přidáme na seznam předsevzetí, ale že si to dovolíme. A dovolování si je možná nejtěžší disciplína, jakou nás dospě­lost nutí trénovat. Dovolit si být unavení. Dovolit si být nadšení. Dovolit si selhat. Dovolit si být konstantně v procesu.

Tvůrkyně Rachel Sennott o seriálu Miluju LA říká, že životy postav formuje globální chaos. To je možná nejpřesnější pojmenování naší společné zkušenosti posledních let: Žijeme ve světě, kde nejistota není výjimka, ale výchozí nastavení. A možná právě proto je dobré přestat očekávat, že nové začátky přijdou s návodem. V seriálu i v realitě se ukazuje, že hranice se posouvají snáz, než jsme ochotní připustit, a že to není slabost, ale součást vývoje. I proto je náš coverstory seriál tak silný. Dovoluje si být stejně neuspořádaný jako my, když se snažíme pohnout dál.

Berme závěr roku jako trailer k tomu, co přijde, a leden jako pilotní díl, na základě kterého se odladí zbytek roku. Nemusíme čekat ohňostroj změn – jednička roku 2026 totiž nepřichází jako exploze. Nastupuje jako ranní světlo: nenápadně, ale nezadržitelně a pomalu rostoucí.

Lednový Cosmopolitan proto není ani tak o nových začátcích, jako spíš o tom, že se učíme žít s tím, co je mezi nimi. V prostoru, kde se stře­tá­­­­vá staré s novým, touha s realitou a představy s tím, co si nakonec opravdu dovolíme. A stejně jako při stěhování víme, že i když nanosíme krabice do nového prostoru, chvíli potrvá, než si všechno sedne. A je to tak v pořádku. Moving on, lock in, nohu na plyn a nelekněte se, když to napřed trochu cukne. Chaos (zase) začíná.