Jak to vidí Zrádkyně™ Nicole Šáchová

Nicole, když se nyní ohlédnete, co nejdůležitějšího vám účast v soutěži dala?

Asi každý člověk touží ohlédnout se a říct si: „Tuhle velkou věc jsem dokázal.“ I kdyby mě v životě už nic zajímavějšího než vítězství ve Zrádcích nečekalo, tuhle kolonku si stejně mohu odškrtnout. Ale myslím si, že to ještě není vše. Zrádci mi dodali sebevědomí a svěží vítr do plachet. I obyčejná holka z paneláku může zažít neobyčejné dobrodružství a chtít od života více.  

A je něco, co vám naopak vzali?

Jako pro člověka velmi uzavřeného do sebe bylo pro mě ze začátku obtížné vyrovnávat se se vší tou pozorností, zejména negativní. Když dostanete nálepku záporáka, ne každý se dokáže oprostit od „Zrádkyně Nicole“ a vnímat mě pouze jako Nicole. Po vítězství mi chodilo mnoho krásných i velmi ošklivých zpráv. V diskuzích jsem o sobě četla věci, které by rozesmutnily snad každého.

Jaký to byl pocit?

Nebudu lhát, že pár slziček neukáplo. Jsem docela citlivá povaha. A nikdo vás nepřipraví na to, jak tvrdých těch pět minut slávy umí být.  

Od prvního momentu bylo jasné, že máte vizi. Rozhodně se nedá říct, že byste do Zrádců šla nepřipravená. Nastal přesto moment, kdy vám nevyzpytatelný průběh show hodil do některého z plánů vidle?

Neřekla bych, že jsem byla úplně připravená. Obzvlášť, protože se jednalo o první českou a podobný koncept u nás snad ani nikdy nebyl. Viděla jsem ovšem britskou a americkou řadu, abych si udělala představu, do jaké soutěže jsem se to vlastně přihlásila. Zbytek už tvořila zejména moje amatérská záliba v psychologii a strategických her, jako jsou šachy.  

Šachy vás učí, že musíte předvídat soupeřovy kroky několik tahů dopředu a patřičně na ně reagovat, chcete-li ho porazit. Jelikož na druhé straně hrací desky nebyl ale jen jeden soupeř, nýbrž nějakých dvacet lidí, netroufám si přivlastňovat veškeré zásluhy. Měla jsem podle mě štěstí, že to vše vyšlo.  

Těch okamžiků, při kterých jsem si v hlavě balila kufry, tam totiž bylo více. Vypíchla bych třeba to, že na mě velmi jednomyslně ukázali při odchodu oba nově naverbovaní Zrádci, a to dva dny po sobě a ve chvíli, kdy už nás bylo tak málo. Nehledě na to, že to bylo tak trochu v rozporu s pravidly a s tím člověk nepočítá.

Všichni víme, že jde jen o hru. První řada přesto ukázala, jak snadno se na to dá zapomenout, když je člověk soutěžící. Co vám během natáčení pomáhalo udržet si nadhled?

Pokud se přihlásíte do podobné soutěže, je třeba myslet na to, proč tam jste. Pokud jste přišli vyhrát, musíte si držet emoční odstup od ostatních hráčů. Když se necháte ovládat emocemi, chladná logika jde do pozadí. Kamarádství je krásná věc, ale tahle život měnící příležitost se může vyskytnout jen jednou. Promrháte ji kvůli lidem, které jste před týdnem ani neznali?  

Já myslela na moji maminku a na to, že s výhrou jí budu moci splnit její sen o cestě do Paříže, což jsem také na jaře udělala. Do Zrádců jsem vstupovala se sportovní mentalitou. Od malička jsem dělala atletiku. Jakmile jsem usedla do bloků a ozval se výstřel zahajující start závodu, nemyslela jsem na to, že vedle mě běží také moje kamarádky. Myslela jsem jen na to, že musím ze sebe vydat maximum a doufat, že to bude stačit na porážku všech soupeřů. Po závodech jsme šly zase přátelsky na Kofolu a nikdo se na nikoho nemračil.  

To ještě není vše! O svůj pohled na osud, lásku i módu se Nicole dělí v listopadovém Cosmopolitanu.