Co je syndrom Rory Gilmore?

Kdysi dávno v časech minulých, zhruba tak na začátku tisíciletí, se vysílal seriál Gilmorova děvčata, o kterém už možná z vás někdo někdy slyšel. (Ano, na Gilmorky koukáme stále všichni, tohle je vtípeček). Příběh, který vypráví o životě matky a dcery. Rory, ztělesnění dokonalé dcery - chytrá, krásná, ambiciózní a zdánlivě bezchybná girlie - se stala ikonou pro mnoho teenagerů na počátku milénia. S přibývajícími sériemi jsme si však ale mohli všimnout určité změny. Rory, která měla všechno, se najednou potýkala s překážkami, její dokonalost dostávala trhliny a její život, no, začínal se hodně podobat... tomu co prožíval někdy každý z nás.

A tady se pomalu dostáváme k něčemu, co fanoušci seriálu nazvali "Syndrom Rory Gilmore". Jde vlastně o označení o moment v životě, kdy mladí lidé, kteří byli v dětství považováni za "nadějné", tak při přechodu na vysokou školu a do dospělosti narazili na krutou pravdu. Syndrom vlastně popisuje existencionální krizi, kterou si někteří z nás mohli projít v dospívání.

V prvních sezónách je Rory hvězdnou studentkou, která má podle svého okolí velkou budoucnost. Jakmile však přestoupí na jinou školu, kde se kolem ní pohybují stejně nadaní studenti, příběh se zvrtne. Zhorší se jí známky, její mentor rozbije její novinářské sny a ona se ocitne ve víru pochybností o sobě samé a nakonec ze školy na nějaký čas odejde. Což jsou právě ty situace, se kterými se spousta lidí při přechodu na gymnázia nebo vysoké školy potýká.

Chyba, přítel člověka? Aneb proč je dělat právě teď!

"Syndrom Rory Gilmore" je tak víc než jen nějaká vtipná fanouškovská teorie, je to vlastně naprosto běžná věc. Aplikovat se navíc dá i na dnešní dobu, kdy na nás působí tlak na udržení rádoby fasády dokonalosti, strach z chyb, a strach z toho, že nesplníme očekávání, která jsme si stanovili díky dřívějším úspěchům.

Všechno tohle navíc vyvolává otázku o důsledcích na duševní zdraví. Neustálá snaha o dokonalost může vést k úzkosti, pochybnostem o sobě samém a věčnému strachu ze selhání. Je proto naprosto v pořádku pochopit, že člověk nemůže být vždy a za jakékoliv situaci dokonalý. Je důležité se naučit přijmout selhání, vyhledat pomoc, když je potřeba a upřednostnit vlastní hodnoty před očekáváním společnosti. Vždyť jak říká herec Matthew McConaughey: "Mým největším hrdinou, jsem já sám."

Takže až se příště přistihnete, že se řítíte do propasti rádoby nedokonalosti, nezapomeňte, že je v pořádku občas chybovat nebo požádat o pomoc. Koneckonců to je život, ne?