Foto: Lucia Cairo
Giacomo se vydal na svoji kulinářskou cestu jako velmi mladý a zkušenosti sbíral v podnicích, které stojí za to si uložit: Začínal v Combal. Zero v Rivoli a milánském Boeucc. V kodaňské restaruaci Relæ pak objevil nový, inovativní přístup k surovinám. Trattoria da Lucio v Rimini ho zdokonalila ve fermentaci. A když znovu odjel do Kodaně, při práci pro Tiger Mom se naučil vytvářet komplexní chuťové profily prostřednictvím čínské a thajské kuchyně připravované z lokálních surovin…
Kolektiv Casa Mosca byl dalším krokem, společně se svými partnery ho založil s cílem propojit gastronomii inspirovanou přírodou s udržitelným přístupem ke spontánnosti a umělecké svobodě, což je jeho životní filozofie. Nyní v Monferratu provozuje svoji restauraci Casa Cassano.
Giacomo, jak se změnil tvůj vztah k Monferratu za tu dobu, co v něm žiješ?
Můj vztah k Monferratu začal z pozice outsidera, krajinu jsem objevil teprve před několika lety, ale okamžitě jsem tady pocítil silné napojení na přírodu. Po životě v Milánu pro mě bylo závanem svěžího vzduchu. Dalo mi možnost zpomalit. Právě tak vznikla Casa Cassano, totiž jako moje osobní interpretace tohoto kraje a jeho plodů. Dnes se s tímto místem už cítím spjatý hluboce a můžu ho skutečně nazývat svým domovem.
Jaký je tady tvůj život?
Přestože je to velmi klidné místo, musím říct, že můj život rozhodně není odpočinkový. Jako podnikatel nesu velkou odpovědnost, vedení restaurace je závazek na 24/7. Naštěstí se nám od samého začátku podařilo vybudovat si široké publikum a přitáhnout mnoho hostů, díky čemuž se projekt rozvíjí velmi rychle.
A coby podle tebe při radní návštěvě Monferratu mohlo lidi překvapit?
Většinu podle mě překvapí, že lze najít tak nádhernou krajinu v takové blízkosti měst, jako jsou Turín a Milán. Další výjimečností je, že si místní komunita zachovala svou skromnost a autenticitu, udržuje tradice a vede jednoduchý, upřímný způsob života.
O konkrétní tipy na to, co v Monferratu a jeho okolí navštívit – od jazzového festivalu po autentickou restauraci, co pomalu nejde ani vygooglovat – se Giacomo dělí v červencovém vydání Cosmopolitanu.
Spisovatel se syndromem podvodníka, latentní florista, extrovertní introvert, milovník kávy a časných rán.
