Foto: Unsplash (Christopher Ott)
První ataku jsem zažila asi před třinácti lety. Bylo to strašný. Seděla jsem zrovna v autobuse a najednou se mi udělalo špatně. Chtělo se mi zvracet, bušilo mi srdce, poléval mě studený pot a jako bych dění kolem sledovala přes plexisklo. Nevěděla jsem, co se děje a myslela si, že umřu. Jak nečekaně ataka přišla, tak taky odešla. Akorát, že se za pár dní vrátila s ještě větší silou,“ vzpomíná Tereza (29), která touto psychickou nemocí trpí dodnes, stavy už ale dokáže kontrolovat. „V té době se o panických úzkostech moc nemluvilo a já si dlouho myslela, že jsem jediná, kdo tohle prožívá. A čeho jsem se nejvíc bála? Že se pozvracím nebo počůrám v obchodě, kině, MHD… prostě na veřejnosti. Trapný co? Asi proto jsem se s pravou příčinou dlouhé roky nikomu nesvěřila,“ dodává Tereza s tím, že třeba v kině nebyla kvůli úzkostem pět let a nakupovat chodila jen večer, kdy na místě nehrozila příliš velká koncentrace lidí.
Úzkostná porucha se začíná projevovat především během dospívání a trápí víc ženy, než muže. Nespouští ji konkrétní situace, spíš jde o strach ze strachu, což vyvolá nežádoucí reakci. Lidé se nejčastěji obávají ztrapnění, ztráty kontroly nad vlastním tělem, zešílení, mívají ale také obavy o svůj život a sužují je katastrofické scénáře. Protože ataky doprovází fyzické projevy, jako je dušnost, bušení srdce, mravenčení či nevolnost, bývají zaměňovány za příznaky infarktu, nebo jiného zdravotního problému.
Příčinou bývá dědičnost, ale také užívání drog a rozházené hormony. Pokud vás úzkostná porucha trápí, pokuste se v první řadě zaměřit na svůj životní styl. Víc pohybu srovná hormonální nerovnováhu, díky zdravé stravě se budete cítit o dost lépe. A co ještě můžete udělat, aby úzkost ustoupila a nechala vás žít (samozřejmě kromě toho, že zazdíte všechny drogy, a to včetně marihuany)?
Procházet úzkostí sám je asi to nejhorší, co pro sebe můžete udělat. Svěřte se rodině, partnerovi – zkrátka někomu, komu věříte. Nestyďte se, dost možná díky otevřeným rozhovorům zjistíte, že se se stejným problémem potýká i ten druhý. Pokud cítíte, že už to sami nezvládáte, navštivte psychologa. Ten vám v první fázi může nasadit antidepresiva, která srovnají hormonální nerovnováhu a vytáhnou vás z nejtěžších stavů. Díky pravidelným sezením s odborníkem pak získáte nadhled a objevíte nové cesty, po kterých by vás možná ani nenapadlo se vydat.
Pokud s úzkostí obíháte lékaře a žádného z nich to zatím ještě nenapadlo, objednejte se na vyšetření štítné žlázy. Právě snížená funkce tohoto orgánu je totiž častým důvodem depresivních a úzkostných stavů, a to kvůli chybné produkci hormonů.
Stres je pro tělo velká zátěž a je vědecky dokázáno, že spouští řadu nemocí. Navíc organismus vyčerpaný stresem nemá sílu bojovat s ničím dalším, a už vůbec ne s úzkostí. Pokud tedy existuje něco, co vám během atak pomůže, mějte to u sebe. Bojíte se, že se v tramvaji pozvracíte? Strčte si do kapsy igelitovou tašku pro všechny případy (pravděpodobně ji nikdy nepoužijete). Objevuje se u vás dušnost a lapání po dechu? Během ataky dýchejte do papírového pytlíku, který vám do těla vrátí ztracený CO2. Svoje berličky si časem sami nastavíte a až se s nimi sžijete, můžete je začít postupně odbourávat.
Podle odhadu Světové zdravotnícké organizace trpí úzkostnou poruchou 3,6 % populace. Z jednoho úhlu pohledu jde o smutnou statistiku, na druhou stranu: víc hlav, víc nápadů. Díky zkušenostem ostatních dnes seženete řadu věcí, které vám s panickými atakami pomohou. Vyzkoušejte například zátěžovou deku, která napodobuje pocit obejmutí, a tím vaše tělo i mysl zklidní nebo akupresurní podložku - díky tlaku na dané body se do vašeho těla vyplaví endorfin, hormon štěstí. Skvělé jsou také esenciální oleje. V obchodech seženete už předem namíchané směsi, které tlumí špatnou nápadu a navozují stav klidu.
Úzkost je sice dobrý sluha, ale hodně zlý pán. Nenechte ji, aby vám ničila život a nastavte jí jasné mantinely.
