Aktivista Kryštof Stupka: Chci ukázat mladým lidem, že je v pořádku být queer and out

V čem jsou si Češi stále nerovni?
Text: Martin Váša 13. listopadu 2022

Foto: Benedikt Renč, Make-up a vlasy: Renata Zelinková (L´Oréal Paris), styling: Jan Pokorný

Věděli jste o vládním Výboru pro sexuální menšiny? Brzy by se měl jmenovat Výbor pro LGBTQ+, jeho mise ale zůstane stejná: poskytovat odbornou poradní činnost vládě v otázkách týkajících se queer lidí. Právník, aktivista a Mladý delegát OSN Kryštof Stupka je jeho členem. V našem rozhovoru vypráví, v čem si Češi stále nejsou rovni, jak Evropská unie pomáhá práva narovnat, co je to queerbaiting a kdo se ho dopouští nejvíce i co dělat, když ztrácíte naději v lepší zítřky. 

Co konkrétně pro tebe obnáší být členem vládního Výboru pro sexuální menšiny?  

Výbor se setkává několikrát do roka, především aby poskytoval expertní poradní činnost vládě vzhledem k LGBTQ+ právům a otázkám týkajících se queer lidí. Naposledy jsem se osobně zasadil o to, že v návrhu LGBTQ+ strategie je specificky zakotvena participace mládeže. Mladí queer lidé se tak budou moci jednodušeji vyjadřovat k otázkám školství a mládeže, které se jich týkají, a které tvoří samostatnou kapitolu Strategie. V budoucnu bych byl rád, aby byla práce Výboru lépe prezentována i navenek a chtěl bych blíže spolupracovat s paní zmocněnkyní Klárou Laurenčíkovou na přiblížení práce Výboru veřejnosti.  

Co tě přimělo přihlásit se do výběrového řízení na Mladého delegáta ČR do OSN?  

Chtěl jsem ukázat mladým lidem, že je v pořádku být queer and out, že je v pohodě nosit podpatky na schůzku s ministry a že to, že někdo je sám sebou neznamená, že nemůže mít speech at the UN. Chtěl jsem trochu nabourat to tradiční české heteronormativní politické prostředí a zároveň ukázat našim západním spojencům, že i u nás the youth is alright. A zatím se mi to myslím docela i daří

Můžeš popsat svou úlohu coby delegáta a jak tuto zkušenost hodnotíš?  

Úloha do značné míry záleží na osobním nasazení jednotlivce. Jsou nějaké věci, jako například výjezd do Ženevy a New Yorku, kam jedou všichni, ale následný program už záleží na vlastní snaze a zapojení. Já jsem se třeba tenhle rok velmi snažil, abychom se mohli aktivně zapojit do vyjednávání na COP27 v Egyptě, kam jsme nakonec na týden jeli. A teď ještě doufám, a pracuji na tom s úřadem vlády, abychom se znovu na týden mohli vrátit do NYC na Commission on the Status of Women. V jedné větě pak přibližujeme dění v OSN mladým lidem a zároveň se snažíme, aby i v OSN zazněl názor mladých lidí na svět.

„Česká mediální scéna stále nepřijala fakt, že homofobie je nebezpečný extremismus. Ale učí se to.“

Jak si vede česká společnost v otázce respektu k LGBTQ+ lidem v porovnání s evropským průměrem?

Já se hlavně zabývám politicko-právní stránkou této problematiky a nemám úplně ambice nějakým způsobem ovlivňovat celospolečenské cítění. To je na jednotlivce až moc a mám radost z práce, kterou odvádí Jsme fér, Prague Pride, Jsem v obraze a jiní. Celkově bych ale asi řekl, že zatímco je v Česku poměrně tolerantní společnost, není respektující – a zároveň je tu stále spousta lidí, kteří nás otevřeně nenávidí. V situaci, kdy z nás zákony dělají občany druhé kategorie a politici z nás dělají životní styl, anebo před námi a naší láskou varují, je vlastně jedno, jestli těch nenávistných lidí je 10 nebo 20 %, stejně představují hrozbu. A dokud nemáme zákony, které by nás chránily, jako chrání jiné menšiny, a dokud se nám nenarovnají práva, nebudeme se tu cítit bezpečně a politici z nás dál budou dělat předměty politických bojů.    

V jakých otázkách u nás LGBTQ+ lidé stále nemají rovná práva?

ILGA Europe každým rokem připravuje index LGBTQ+ práv, ve kterém řadí všech 49 evropských zemí na stupnici od 0 % (hrubé porušování lidských práv) do 100 % (rovnost). Země jsou řazeny na základě specifických zákonů a politik, které mají přímý dopad na lidská práva LGBTQ+ lidí. Česká republika má pouze 25,57 %, a řadíme se tak na 5. nejhorší místo v EU. Nejhorší na postavení ČR je to, že se situace nelepší a už přes 10 let stagnuje. Od přijetí registrovaného partnerství se skoro žádné nové zákony pro rovnost queer lidí nepodařilo schválit, a jsme tak jednou z posledních zemí v EU i na světě, která nuceně kastruje trans lidi. Tohle ale musí přestat. Nyní je hlavní, abychom přijali manželství pro všechny. Stát tím vyšle důležitý signál, že jsou si jeho občané včetně LGBTQ+ rovni a že si naše láska zaslouží stejné uznání.  

Jak nám EU pomáhá práva narovnat?  

Na tohle téma jsem psal diplomku. EU toho dělá hodně a opravdu se snaží zakomponovat LGBTQ+ rovnost napříč svými policies a strategies. V Evropském Parlamentu a Komisi totiž chápou, že rovnost je stěžejní nejen pro demokracii, ale i pro obchodní a ekonomické podmínky. Ostatně rovnost je jedna z hlavních evropských hodnot.   

A zatímco EU se sama pasovala do ochránce rovnosti a lidskoprávních hodnot, včetně LGBTQ+ práv, moc se jí to zatím nedaří. Je tomu tak proto, že členské státy hrají v rozhodování často důležitější roli než Komise nebo Evropský Parlament a EU je tak velmi institucionálně omezena. Na druhou stranu je těžké si představit, kde bychom byli, kdybychom neměli EU, fakt nás v mnohém posunula dopředu a Evropský Parlament byl jednou z prvních mezinárodních institucí, která se právy LGBTQ+ lidí začala zaobírat.

Co je to vlastně queerbaiting, kdo se ho podle tebe nejčastěji dopouští, a může mít někdy i pozitivní dopad?

Queerbaiting je, když se někdo chová queer, aniž by se vyoutoval. Často to slouží jako obvinění, že někdo využívá queer identitu, aby byl zajímavější, nebo na sebe upoutal pozornost. Obvinění s sebou ale často nese obrovské následky. Lidé, kteří se prezentují queer mohou být v situaci, kdy se třeba ještě báli vyoutovat a teď mohou být pod tlakem k veřejnému vyoutování. Coming out je každého osobní věc a nikdo by k němu neměl být donucen. Osobně jsem velmi proti osočování kohokoli z queerbaitingu a doufám, že mezi sebou nebudeme takhle tvořit další propasti. Pro mě je queer o tom být sám sebou a nechci, aby to bylo omezující. Být queer je v mnohém i odvaha postavit se patriarchálním a heteronormativním normám a neměli bychom si z toho dělat elitní klub. Tím bychom pouze tyto normy reprodukovali.  

S čím ale mám problém je pinkwashing, to znamená, když firmy využívají LGBTQ+ symboly k marketingu bez toho, aniž by se opravdu zasadily o změnu nebo o zlepšení situace pro queer lidi. Především ve státech, jako je ČR je důležité, aby každý přispěl k rovnosti a lidským právům. Samo od sebe se nic nestane a jak vidíme, situace se zhoršuje. Pokud firmy chtějí prodávat duhové materiály a na Pride Month si barví logo do duhových barev, měli by také podle toho podporovat právní a společenskou změnu.    

Máš pocit, že se reprezentace LGBTQ+ komunity v médiích a kultuře lepší? A co podle tebe ještě stále v téhle otázce chybí?  

Myslím, že v mnohém se to určitě posouvá dopředu. Ještě by to chtělo, aby se známí moderátoři nebáli vyoutovat a aby mediální prostředí přestalo škatulkovat LGBTQ+ lidi na jedno téma. Věřím ale, že v mnohém je to na správné cestě. Problém často přetrvává, co se týče poskytování prostoru často až blatantní nenávisti. Kromě toho, že jsem queer, tak jsem původem žid. Když si čtu, co v některých komentářích nebo článcích píšou o queer lidech a představím si, že takhle píšou o židech, mrazí mě v zádech. Česká mediální scéna stále nepřijala fakt, že homofobie je nebezpečný extremismus. Ale učí se to.  

Neukazují nám nerovná práva, jak každý chápe demokracii trochu jinak?  

Spíš nám ukazují, že demokracii mnozí nechápou správně. V ČR je velmi hluboko zakořeněná idea demokracie pouze v tom základním smyslu reprezentativní demokracie, kde volič volí a na základě jeho hlasu pak poslanec nebo zastupitel rozhoduje podle toho, kde je většina. Lidé málokdy chápou, že aby demokracie mohla fungovat, musí existovat rovnost před zákonem a mantinely na politickou moc většiny ve formě lidských práv. Na tom je konec konců založena i naše ústava. Problém je, že mnozí v ČR stále neberou práva LGBTQ+ lidí jako lidská práva. Tady právě potřebujeme, aby politici vyslali jasný signál, že tomu tak je. Než se situace zhorší a bude z nás další Maďarsko.

Debatovat o rovnosti práv se svým okolím není vždy snadné. Máš nějaké tipy pro lidi, které z tohoto důvodu třeba děsí svátky?

Vánoce by měly být možností si odpočinout, ale jak si má někdo odpočinout, když nemůže být sám sebou a musí skrývat, kým je – nebo hůř, být v prostředí, které ho kvůli jeho identitě nepřijímá? Můj tip je pokusit se užít si Vánoce v prostředí lidí, kteří vás berou takové, jací jste.  

Co dělat, když člověk ztrácí naději na zlepšení?  

Poslední dobou mi tohle přijde jako často opakující se otázka naší generace. Poprvé v historii lidstva žijeme v době, kdy máme vědecky prokázané, že budoucnost bude horší než přítomnost. Klimatická krize se rok od roku zhoršuje a její následky pociťujeme už dnes. Když si představím, jak strašné to bude už třeba za deset let, je jednoduché cítit beznaděj. Ale právě proto je důležité abychom jenom neseděli doma na zadku, ale využili náš čas jak nejlépe to jde. Musíme jednat a naše hlasy jsou slyšet víc než kdy předtím.  

Co bys poradil lidem, kteří se chtějí jako ty aktivně zasazovat o lepší budoucnost?

Zeptejte se mladých lidí, kteří už se angažují. Klidně mi můžou napsat na Instagramu. Práce je plno a rád poradím, kde se mohou zapojit. Já sám teď rozjíždím nový projekt… Chci se soustředit na mladé lidi bojující za rovnost a lidská práva. Chci, abychom v ČR budovali generaci lidí, kteří se nebojí postavit za svá práva, a profesionálně, ale s urgencí budeme představovat naši vizi rovnosti české veřejnosti a politikům.

Objednejte si předplatné Cosmopolitan

Předplatné