„Vůně je jazyk. A koktejl může být emoce,“ říká CEO značky ÉDIT(h) Kentar Kuzuwa

Za značkou stojí rodinná firma Moriyama Inc., jež už šest generací vyrábí tradiční červený inkoust (朱肉, shuniku), používaný v razítkách hanko – symbolech identity a trvalosti v japonském každodenním životě. Dnes, pod vedením CEO Kentara Kuzuwy, se toto řemeslné dědictví přetavilo do světa vůní a zážitků.

Ale ÉDIT(h) není jen o parfémech. Je o dědictví – nejen vůní, ale i prostoru a paměti. Židle v baru kdysi patřily páté generaci rodiny, porcelán pochází od Kentarovy babičky a desky, které se tu otáčejí na gramofonu, jsou vybrány z jeho osobní sbírky. Každý detail – od světla až po sklenice – působí opravdově, promyšleně, s duší.

Tady se parfém nenosí – tady se pije. Vyberete si vůni a oni k ní namíchají koktejl. Výsledkem není jen drink nebo závan aroma, ale hmatatelná vzpomínka. A i když je celý zážitek ÉDIT(h) pevně zakořeněn v Tokiu, vybranou kolekci parfémů můžete objevit i v Praze, a to v butiku Myskino. Důkaz, že vůně, stejně jako vzpomínky, dokážou cestovat a přetrvávat napříč městy.

Sešli jsme se s Kentarem Kuzuwou v jeho tichém, zářivém prostoru, abychom si povídali o dědictví, vůních jako jazyku, koktejlech jako emocích – a také o tom, jaký parfém by daroval svému nejhoršímu nepříteli.

Začněme od začátku. Kdy přišel ten první moment, kdy jste věděl, že tenhle koncept musí vzniknout?

Všechno začalo Kagurazakou. Tahle čtvrť je známá svou kuchyní – je tu spousta restaurací, ale málo obchodů. I tak jsem se rozhodl, že první prodejna bude právě tady. Chtěl jsem vytvořit propojení mezi ÉDIT(h) a samotnou Kagurazakou. Lidé sem chodí na oběd nebo večeři – tak jsem si řekl, proč by si po jídle nemohli zajít k nám, odpočinout si? Už jsme měli vůně čaje, koktejlů… návštěvníci tak mohli objevovat parfémy v novém kontextu, propojeném s chutí. Tím to všechno začalo.

A proč jste se vlastně rozhodl přejít z výroby tradičního inkoustu k parfémům?

Naše inkoustové polštářky původně obsahovaly vonné formule. Začal jsem přemýšlet, jak „shuniku“, ten červený inkoust pro razítka, přiblížit lidem. Běžně se používá jen na dokumenty nebo kaligrafii. Ale v historii naší značky bylo něco jedinečného – vždy jsme do inkoustu přidávali vůni. A já si řekl: co kdyby se samotný inkoust stal parfémem? Nejdřív jsem si to představoval jako vůni do interiéru a vytvořil pár vzorků. Parfumér pak jeden z nich převedl z prášku do tekuté formy – a to všechno změnilo. Najednou jsem v tom uviděl opravdový parfém. Naše inkousty mohly dál existovat, ale myšlenka se rozrostla: co kdyby se z té vůně, zrozené z tradice inkoustu, stal parfém, který může nosit kdokoli na světě? Příběh se proměnil, ale podstata zůstala.

Co je dnes populárnější? Parfémy, nebo inkoust?

Letos se to zlomilo. Parfémy se staly větší částí našeho byznysu. Trvalo to osm let.

Osm let... To je obdivuhodné.

Ano. A design flakonu odráží naše kořeny. Zinkové víčko připomíná tradiční razítko hanko. Vyrábějí ho řemeslníci, kteří dělají i nádoby na inkoust. Je těžké, má váhu i přítomnost. Skleněná forma je originální, vyrábíme ji výhradně my. Název „ÉDIT(h)“ má dvojí význam: jednak evokuje pojem editovat – přepisovat náš rodinný příběh v šesté generaci – a zároveň vzdává hold Francii, kde jsme debutovali. Dříve jsem byl hudební režisér a inspirovala mě Édith Piaf. Její jméno se k tomu dokonale hodilo.

Váš prostor působí velmi osobně. Co všechno v něm má svůj příběh?

Budova je stará přes 80 let. Makléř nám říkal, že se k našemu rodinnému dědictví dokonale hodí. Interiér odráží historii, ale v moderní podobě. Najdete tu keramiku po mé babičce, židle z páté generace a desky - ty vybírám osobně.

Pamatuji si, že jsem minule pila z babiččiny keramiky. To bylo krásné.

Přesně tak.

Jak vlastně začíná tvorba parfému? Vaše portfolio je už poměrně rozsáhlé.

Začali jsme s debutovou kolekcí. Ale u té druhé jsem chtěl být originálnější. Protože jsem byl dříve hudební režisér, napadlo mě využít koncept remixu. Hudebníci remixují své skladby – proč bychom nemohli remixovat i vůně?

První kolekce měla pět parfémů. Druhá vznikla jako jejich remixi. Například „Jardin Tokyo“ se proměnil v „Jardin des Mots“ a „Rose Mojito“ v „Cocktail Lane“. Parfumérům jsme dali původní formule – jako notový zápis. Mohli měnit „nástroje“, tedy ingredience, ale zachovat strukturu. Někdy jsme změnili všechno, jindy zachovali rovnováhu. Tak vznikl třeba parfém „Kagamigoshi“ – „skrze zrcadlo“ – inspirovaný vůní „Reminisce“.

To krásně odkazuje na vaši hudební minulost. Spolupracujete s japonskými nebo francouzskými parfuméry?

První kolekci jsme vytvořili s japonským parfumérem. Remixy už vznikaly s francouzským. Nechtěl jsem se omezovat jen na tradiční japonské prvky. Chtěl jsem současné Japonsko – vůni přítomnosti.

A budete v remixech pokračovat?

Ano, stal se z toho náš styl práce. Na podzim uvedeme dva nové parfémy – a později i jejich remixy.

Není někdy zahlcující mít tolik vůní?

Možná. Ale naším cílem je pomáhat lidem formovat jejich identitu. Proto nikdy žádný parfém neukončuji. Nové vznikají jen tehdy, když mám opravdový nápad nebo zvědavost.

Který z nich je vám osobně nejbližší?

„Reminisce.“ Když jsem značku zakládal, požádal jsem parfuméra, aby vytvořil vůni pro mé budoucí já – za deset let. Dal jsem mu seznam všech parfémů, které jsem nosil ve dvaceti a třiceti letech, aby mohl sledovat můj vývoj. Tak vznikl „Reminisce“.

Takže za dva roky to bude vaše vůně.

Možná. (smích) Ale já parfém střídám každý den. Dnes mám na sobě „Nightclubbing“ od Celine – voní po nikotinu.

To zní jako něco, co bych taky milovala.

Připomíná mi devadesátky.

Viděla jsem, že jste parfém nastříkal na hřbet ruky, ne na zápěstí. Proč?

Hřbet ruky je nejlepší. Zápěstí si často myjeme, vůně tak rychle zmizí. Ale hřbet ruky se nepotí a protože rukama stále hýbeme, vůně se přirozeně rozptyluje.

V Japonsku ale lidé tradičně parfémy moc nepoužívají, že?

To je pravda. Starší generace si spojují parfém s „nápadnými lidmi“ z minulosti, kteří nosili silné vůně. Ale mladší generace to mění.

Jaký koktejl pijete, když se nikdo nedívá?

Lihovinu z Litvy, kterou mi vždy přiváží kamarád.

A teď trochu zábavy: vyberte tři parfémy pro tři situace – první rande, milionový obchodní meeting a pomstu.

První rande – „Cocktail Lane“.

Kdyby tohle měl můj protějšek, beru to jako zelenou vlajku.

Pro velké obchodní jednání „Jardin Tokyo“. Je zdvořilý, nevtíravý. A pro pomstu „Green Velvet.“

Proč zrovna ten?

Je sexy, ale nenápadný. Má v sobě pačuli. Když se s ním potkáte s bývalým, napadne ho: „Přišel jsem o něco výjimečného.“

Kdybyste měl svou značku přenést do jiného města, kde by se jí dařilo nejlépe?

V Paříži. Bylo by to skvělé pro byznys.

Ale Paříž je přece už přesycená.

To je pravda, ale i mnoho dalších evropských měst je inspirativních – třeba Praha.

Do jaké další tvůrčí oblasti byste se chtěl pustit?

Šperky.

To jste právě jmenoval druhý z mých tří pilířů identity – parfém a šperk. Miluju to.

Možná v roce 2026 nebo 2027. Přemýšlím i o módě. Uvidíme.

Jaká je vůně vašeho dětství?

Venkov, chrámy, tatami. „Reminisce“ to všechno zachycuje. Mnoho Japonců říká, že jim připomíná dům jejich babičky.

A je nějaký parfém, který tajně obdivujete?

„Nightclubbing“ od Celine.

A nakonec ta velká otázka. Jaký parfém byste dal svému nejlepšímu příteli – a jaký svému nejhoršímu nepříteli?

Nepříteli? Asi nějaký laciný, odpudivý japonský parfém.

Já bych tomu svému dala „La Vie est Belle“. Je tak tuctový – ale pokaždé, když ho cítím na ulici, otočím se. A pro vašeho nejlepšího přítele?

„Souchong Journey.“ Je inspirovaný čínským čajem – vyvážený, s citrusovými tóny, kouřovým dřevem, špetkou sladkosti a kapkou černého pepře. S tím nikdy neuděláte chybu.