Předjarní #meeting s Naomi Adachi

Naomi, ty poslední dobou jen svítíš. Co tě nejvíc baví na zamilovanosti a co na tvém muži? 

Na zamilovanosti se mi líbí to, že můžu být uvolněná a sama sebou. A to pak dělá radost nám oběma. Protože i on může být sám sebou! Vzájemně si tak vracíme hezkou energii, takže to má pak vlastně dvojitý náboj. Myslím, že jsme se hledali, až jsme se našli.

A co mě baví na mém muži? To, že mě má rád přesně takovou, jaká jsem. A tím pádem mám pak ráda i sama sebe. Nemusím si před ním na nic hrát. Miluji na něm i jeho zápal, se kterým do všeho jde. Je to inspirativní, a vzájemně se tím motivujeme, v životě i v práci.   

Byla to láska na první pohled? Nebo? 

Na prvním rande určitě! Znali jsme se se sice i předtím, jen nám to tenkrát asi úplně nedošlo. Na první rande to ale byla láska v první vteřině. 

Kdyby váš vztah byl film, jak by se jmenoval? 

Rychle a zběsile! Nebo Cesta kolem světa za osmdesát dní, ale myslím, že jsme to zvládli rychleji. (smích)

Kdybys měla možnost dát si snídani s nějakou seriálovou postavou, kdo by to byl? 

Nějaký detektiv! Sherlock Holmes nebo Hercule Poirot.   

Jsi nově tváří Pumy. Máš s ní ale už dlouhou historii. Jsi ráda, že jsi ambasadorkou svého love brandu? 

Jsem z toho nadšená. S Pumou mám totiž nekonečně dlouhý vztah, už přes 11 let. Dokonce mi kámoš říkal Puma Girl! Moje první brigáda v Praze byla právě v Puma showroomu, který byl už tehdy dost cool a světový, s obchodem a kavárnou. Pomáhala jsem tam influencerům se stylingy outfitů, dělali jsme různé eventy. Takže jsem poznala i tuhle organizační stránku. Je skvělé, že jejich tým se moc nemění, a mám radost z nové role, kterou mi teď dali. Jejich boty miluji odjakživa. Pumy byly i první boty, které jsem dostala. Prostě Match made in Heaven!

Byla jsi nedávno jako Puma ambasadorka na přehlídce Pumy na fashion weeku v NY. Nejvtipnější zážitek z Big Apple? 

Přehlídka byla mega zážitek, bylo to neuvěřitelný! S Maxem jsme si tam ještě prodloužili o pár dní pobyt, zrovna měl narozeniny. Přál si zažít chumelenici v NY. Ve tři ráno nás v hotelu vzbudil požární poplach, že prý v 17. patře hoří. My byli v 18.! Vyhrabali jsme se z postele a běželi po požárním schodišti osmnáct pater dolů. Všude byli hasiči, a najednou začala šílená vánice, skoro sněhová bouře. Další den byl New York pod sněhem, lidé jezdili na běžkách, děti na bobech. My jsme si to užívali a celý den dělali blbosti, šli do muzea, na minigolf... bylo to neskutečně krásné.   

A co nové tenisky Suede XL – vypadají cool. Jak bys třemi slovy popsala jejich vibe? 

Pohodářský, chleby (jakože starý retro chleby, LOL), cool.

K čemu je nosíš? 

Ke všemu! Protože se mi strašně líbí. Ale nejvíc asi k oversized džínům. Těším se na teplé dny, až jim dám vyniknout k jarním outfitům. 

Hodily by se vizuálně na skejt, připomínají takové ty megavelké tenisky ze zlatých skějťáckých časů na přelomu milénia. Jak dlouho jezdíš ty na prkně? 

Na prkně jezdím od nepaměti. Nejsem mistr triků, ale jezdím ráda. Skatepark v Liberci bylo místo, kam jsme chodili s kamarády už na základce, v té době jsem ještě nesměla mít své vlastní prkno, pak jsem si natajno koupila longboard, po něm malý skladný penny board – rybku, to bylo takové moje městské přibližovadlo v Praze. Až teď mi Max dal pravý dospělácký skejt. Učí mě jezdit, chodíme společně do skateparku. A zatímco on dělá ty neuvěřitelný triky, já se tam plácám a občas spolu za ruku sjedeme třeba radius. To miluju!

Jaký sport nebo druh pohybu Ti dělá poslední dobou největší radost? 

Procházky a chození obecně. Myslím, že je to nedoceněný typ pohybu, a přitom je člověku nejpřirozenější. Procházka je super pro tělo i duši, a tak chodím, kde můžu, třeba místo jízdy autem nebo tramvají těch pár stanic radši jdu.   

Máš nějaký návod, jak přežít dny, které zrovna nejsou 12/10, ale spíš spadají do kategorie „Pod psa“? 

Mám! Pustit si oblíbenou písničku, klidně může být i trapná, a tancovat. I když si třeba v té chvíli říkám: „Proč bych měla tancovat, když se cítím hrozně…“ Prostě se donutím, a ono se to pak už rozjede a naladím se na lepší vlnu, na které pak už jedu celý den. Funguje to skoro zázračně, ale musíte do toho jít, i když se nechce. To je ten trik.

Kdybys byly ředitelka Zeměkoule, co bys tu jako první změnila? 

Bylo by fajn, kdyby se lidi k sobě chovali slušně a s větším respektem. A nejen k sobě, ale i k místu, kde žijí, k věcem. Víc pečovat o sebe vzájemně, o město, o všechno. To se mi líbí na Japonsku, tam je respekt ke všemu automatický.   

Co bys poradila všem těm, kteří koketují s myšlenkou stát se influencery?

Aby nebyli jen influencery! Aby to brali jako přídavnou věc, bonus, k něčemu dalšímu, co je těší a co umí.

Co myslíš, že ti sociální sítě daly, a co vzaly? 

Daly mi spoustu zážitků, možnost cestovat, a pak sdílet s lidmi věci, které mě zajímají a baví. Jsou skvělou osobní platformou, kde si člověk může dělat to, co chce, je to prostor, který si vytvoříme. Ruku v ruce s tím však jdou i nevyžádané rady a zlé komenty. Ty pak mohou brát sílu a energii, mrzí mě, že se na sítích často ztrácí slušnost a respekt. Člověk si časem zvykne a naučí se v tom fungovat, ale může vás to občas i dost sejmout.   

Co tě nejvíc baví – moderovat, modelkovat nebo contentovat?

Kombinace všeho. Ale asi nejvíc moderování a kontentování. Jsem od podstaty kreativní a ukecaná, a vytváření kontentu beru jako tvůrčí činnost, ve které pak mám uložené i já své vzpomínky. Modelkování beru jako relax a odpočinek – někdo vás nalíčí, jste spíš jen materiál a není to dost často o vás. Je to spíš pasivnější záležitost, u které nabízím, ale nevybírám.

V co věříš? 

V lásku a v lidi. 

Na co se teď právě nejvíc těšíš?

Na první teplé jarní dny, až si vyjdu ven jen v mikině, dám si někde venku kafe a croissant. Ještě nebude takové vedro jaké bývá v létě, takže mě cappuccino krásně zahřeje. Nebo si zajdeme s Maxem na snídani, budou zpívat ptáci a ve vzduchu už budou cítit jen přicházející teplejší dny.   

Psi, nebo kočky? 

Rozhodně kočky! A taky Pumy. Ale to jsou vlastně taky kočky, ne? (smích)