Už víme, co je to devastující tragikomedie s názvem Tříměsíční situationship

Mně bylo 21, jemu 37. Prožila jsem tehdy naprosto ochromující love story, která se po pár měsících téměř nevyhnutelně stala romanticky… nejednoznačnou. Klasická situace, kdy je jedna strana citově mnohem zaujatější než druhá. Zapomněla jsem, že tyto rychlé, ale o to intenzivnější kvazi vztahy téměř vždy končí stejně: Jeden (ano, v tomto případě já) se pak cítí jako chodící tělo bez duše.

Jsem si zcela jistá, že se s tím dokážete ztotožnit. Víte, kdo další je v tom s námi? Taylor Swift. Její situationship s Jakem Gyllenhaalem v roce 2010 vyústil ne v jednu, ne ve dvě, ale rovnou ve čtyři různé verze srdcervoucí hymny „All Too Well“. Hádám, že tento konkrétní vztah se řídil známým, ale kupodivu těžko vyhnutelným vzorcem: Řada randíček, spousta romantiky, časté psaní SMS, setkávání se s přáteli nebo dokonce s rodinou – to vše ale „easy-going“, bez nálepek nebo skutečného závazku. A pak zákonitě… BUM. Náraz o síle padajícího meteoritu.

Pokud konvenční přístup k randění tvrdí, že dostat se z vážného vztahu trvá polovinu společně stráveného času, podle mých výpočtů to zabere přibližně osmkrát déle, když je ve hře tříměsíční situationship. „I když se to může zdát jako přehnaná reakce, existují zcela legitimní důvody, proč jsou zrovna tyto rozchody tak bolestivé,“ uvádí klinická psycholožka Naomi Bernstein. Krátkodobé záležitosti jsou totiž dokonalou smrští faktorů, které vás po „náhlé smrti“ nechají napospas vlastním citům. Dovolte nám to vysvětlit.

Stal se z vás závislák

„Krátké námluvy jsou živnou půdou pro obzvlášť intenzivní formu lásky,“ vysvětluje psycholožka Bernstein. Vzhledem k tomu, že jeden z partnerů je obvykle více nadše­­­­­ný než druhý, míra náklonnosti a pozornosti, kterou dostáváte, se může výrazně lišit, což váš mozek nastaví na jízdu na horské dráze. Střídavá vlna vysokých a nízkých úrovní. Tomu se odborně říká „přerušované posilování“, které je podle Naomi Bernstein obzvláště silné a návykové. „Jakmile vztah skončí, jste v podstatě ve stavu absťáku, což vyvolá pocity deprese a úzkosti,“ dodává terapeutka Lindsey Brock.

Uvízli jste ve fázi líbánek

Existuje důvod, proč jsou zrovna tři měsíce tak univerzální doba. Podle Bernstein je devadesát dní zhruba ten moment, kdy fáze „chtíče“ ve vztahu pře­­chází do fáze „připou­ta­nosti“. Když k tomu dojde, více po­­­blázněná osoba pravdě­­podobně zjistí, že je ochotná sdělit partnerovi svou touhu definovat jejich spojení, a to navzdory všem obavám, že vynucení problému by moh­­­­­lo znamenat i konec vztahu. („A často tomu tak bývá, což vysvětluje, proč tolik z těchto situationshipů v této chvíli končí,“ poznamenává Bernstein.)

Ta vzru­­šující věc, která byla v posledních několika měsících zdrojem dopaminu, je rázem pryč a vy jste byli odříznuti přímo uprostřed honeymoon fáze. Zůstala vám fantazijní verze druhé osoby a toho, co mohlo být, což je podle Brock to hlavní, po čem skutečně truchlíte, když vztah skončil.

Pravděpodobně se sami zbytečně sabotujete

Dalším důvodem, proč mohou být tyto ne­­rozchodové rozchody tak zničující, bývá skutečnost, že si nedopřejete čas a prostor, abyste se z nich mohli vyléčit. Místo toho si říkáte, že to ani nebyl opravdový vztah, takže vlastně nemáte právo být naštvaní. Ale nepřekvapivě: Právě znehodnocení vlastních emocí je ta nejlepší (respektive nejhorší) cesta k tomu, jak se z nich nikdy úplně nevzpamatovat. „Ignorací vašich opravdových pocitů blokujete možnost je zpracovat a uvolnit,“ říká Brock.

Předpoklad, že byste se měli být schopni snadno a rychle dostat „do normálu“ po rozpadu vztahu, jakkoliv krátkého, podkopává skutečný dopad prožité zkušenosti. Opakujte proto po mně: To, že vaše situace nesplňuje společenská kritéria pro vážný, a tedy „platný“ vztah,  ještě neznamená, že si ne­­­­­­­­­za­sloužíte upřímně truchlit nad ztrátou romanticky vý­­znamného období vašeho života.

Pokud jste vy nebo někdo z vašich blízkých po­­znamenáni a emocionálně zničeni tříměsíčním citovým vzrušením, věřte, že máte naprosté právo být dramatičtí a naplno to prožívat. Jestli to navíc vyústí v napsání desetiminutového songu nebo vytvoření jiného umělecké­­­­­­­­­­ho díla, manifestujeme takového Jakea Gyllenhaala do životů nás všech.