Syndrom „nezamilovat se první“ – proč hrajeme hry, i když už nejsme teenageři?

Randění v moderní době se zdá složitější než kdy dřív. (Ano, píšeme o tom pořád, ale je zkrátka třeba si to prostě připomínat, sorry not sorry).

Proč teda tolik lidí hraje na nezájem, místo aby byli upřímní ke svým citům? A proč máme pocit, že když se zamilujeme první, automaticky tím něco prohráváme? Tenhle fenomén, který se v psychologii vztahů označuje jako „syndrom nezamilovat se první“, je ve skutečnosti hluboce zakořeněný v naší společnosti.

Proč se bojíme zamilovat jako první?

Láska jako obchodní transakce

V dnešní době většina z nás bohužel přistupuje ke vztahům jako k trhu. Čím nedostupnější se zdáme, tím hodnotnější jsme. To vede k tomu, že místo otevřeného projevu citů hrajeme všelijaké hry, abychom neztratili moc. Když projevíš city příliš brzy, dáváš najevo, že ten druhý člověk „vyhrál“. A to je v mentalitě moderního randění nežádoucí. A hlavně, láska není žádná hra.

Strach z odmítnutí

Nikdo nechce zažít zklamání. (Myslíte teď na svoje rodiče, co?) Odmítnutí zkrátka bolí, ať už jde o jakoukoliv situaci, a proto se mu snažíme předejít. Hraní na nedostupného je tak vnímáno jako způsob, jak se chránit. Když se neukážeš jako ten, kdo má hlubší city, nemůžeš být přece zraněn/a, ne? Bohužel, tím často přicházíme o opravdové spojení, protože i druhá strana se může bát projevit city. To už zní docela jako začarovaný kruh, že?

Sociální sítě a moderní randění

Sociální sítě naše randění ovlivňují, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Trendy jako breadcrumbing, soft ghosting nebo orbiting posílají jasný signál: kdo se zdá méně "v tom", vyhrává. To vede k tomu, že místo přímé komunikace lajkujeme starý fotky nebo čekáme dny, než odpovíme na zprávu, jen abychom vypadali „cool“.

Randěte, i když víte, že to asi nemá budoucnost

Proč je tento přístup problematický?

Opravdové vztahy nemohou stát na hraní her. Pokud někdo s tebou je jen proto, že jsi působil/a nedostupně, pravděpodobně ten vztah nebude mít dlouhou životnost.
Ztrácíš čas s lidmi, kteří za to nestojí. Když budeš hrát na chladného a nedostupného, přitáhneš k sobě někoho, kdo také neumí být upřímný. A to vede jen k dalšímu toxickému cyklu.
Upřímnost je atraktivní. I když se to může zdát děsivé, ukázat city není slabost. Naopak, dokáže to jen někdo, kdo má zdravé sebevědomí a nebojí se být sám sebou.

Proč přestat hrát hry?

Pokud se stále musíš ptát na tuhle otázku, přečti si tenhle článek ještě jednou... Ale dobře, tak si to ještě zopakujeme. Pokud se bojíš projevit city, pamatuj, že skutečné vztahy vznikají mezi lidmi, kteří se nebojí být k sobě upřímní. Hraní všemožných games možná přinese krátkodobý pocit kontroly, ale skutečné spojení vyžaduje odvahu. Nečekej, až se někdo odhodlá jako první – dej tomu šanci a uvidíš, že upřímnost je ten největší „life hack“ ve vztazích. Fakt, nekecáme.