Rodiči po roce a půl vztahu: Check!

Spousta z nás přemýšlí, jestli dítě vůbec mít – neustále bilancujeme pro a proti. Jaká byla vaše pro?

A.: U nás o žádném proti nevím, takže to nebylo těžké, oba jsme z milujících rodin a nikdy jsem ani neuvažoval nad tím, že bych děti neměl. Přišlo mi samozřejmé předat tu lásku, podporu a všechno, v čem jsem vyrostl, dál. H.: Oba jsme věděli, že chceme děti. Náš vztah byl stabilní a bez problémů, finančně jsme na tom byli dobře a já nechtěl být starej rodič. Plus to, že jsme cítili podporu ze strany našich rodin, mi rozhodování dost ulehčilo.

Když se ohlédnete za celým procesem adopce, za co jste nejvíc vděční?

A.: Za Emilka a za tu rychlost, s jakou bylo vše vyřízené a mohl být u nás doma.
H.: Na prvním místě je samozřejmě Emil. Co mě ale vždycky napadne hned za tím, je rychlost, kterou se nám povedlo celým procesem projít. Od doby, kdy jsme Emila viděli poprvé, uplynuly ani ne tři týdny, než jel s námi domů. A to jen protože Adam prudil soudkyni na telefonu, haha.

A připadalo vám na něm naopak něco úplně mimo?

A.: Většina lidí, které jsme poznali.
H.: Hlavně to, že nemůžeme být oba po právní stránce rodičem. Proces adopce musíme projít oba společně, ale na konci z toho vyšel jako rodič vlastně jen Adam. Postrádá to smysl a akorát nám to občas komplikuje život. Naštěstí byla ale většina administrativy v pohodě.  

Emilián má Adamovo příjmení. Bylo rozhodování, kdo bude otcem úředně, těžké?

A.: Asi ne, já si na to ani nepamatuju, je jen otázka času, kdy budeme úředně rodiči oba a tohle bude za námi.
H.: Vlastně ani nebylo. Šlo nám hlavně o to, abychom měli dítě. To, že se půl roku jmenoval po biologický matce a teď se jmenuje po Adamovi, mě nijak netrápí.

Váš partner může mít jednu superschopnost. Kterou si podle vás zvolí a jak s ní naloží?

A.: Určitě ovládání času, aby ho měl dost na práci i na nás.
H.: Myslím, že kdyby se Adam uměl teleportovat, tak by za Emčou mohl kdykoliv se mu zachce nebo zasteskne. Třeba když je na hlídání u babičky s dědou.  

I vy můžete jednu mít. Která to bude?

A.: Přál bych si vědět, na co děti myslí, a použít to, abych co nejmíň podělal výchovu Emči.
H.: Chtěl bych se umět naklonovat, abych neměl výčitky, že musím pracovat, když bych byl přitom radši s rodino. Kdybych byl ve více vydáních, stíhal bych všechno!